Kris Valloton

Slide 1 Slide 2

Chybovat v chybách je chyba

Kris Valloton 4.11.2015

Většina lidí se snaží chybám vyhnout. Od malička nás učili, že chyby jsou pro úspěch a dobrý život nepřijatelné, netolerovatelné, neprospěšné, škodlivé a dokonce zhoubné.

Od malička nás učili, že přijatelné jsou pouze dokonalé výkony.

Filmoví režiséři tráví hodiny vystřiháváním všech nedokonalých záběrů.

Hudební producenti počítačově dolaďují k  všechny jen trochu falešné vokály.

Vydavatelé opravují všechny autorovy chybičky, než se kniha dostane na prodejní pult.

I na svém „chytrém“ telefonu máme autocorrect!

Většina křesťanů považuje za svědectví až to, když už jsme “zkouškou“ úspěšně prošli. Na veřejné sdílení současného procesu hrabání se našimi chybami bychom snad ani nepomysleli.

Křesťané normálně chyby dělat nesmí, ani je nesmí sdílet.

A když už chybu udělají a sdílejí se o tom, jsou často za černé ovce, pronásledovaní křesťanskou komunitou. Vytváří se strach ze zranitelnosti, který drží lidi v zatajování a mlčení, a který vede k životu v hanbě.

Za těchto podmínek je žel, když uděláme chybu, normální myslet si, že:

„Nejsem dost chytrý.“

„Nejsem dost talentovaný.“

„Nejsem dost obdarovaný.“

„Nejsem dost dobrý.“

„Nejsem dostatečný.“

Kdy už konečně budeme dost – dost dobří, dost obdarovaní, dost talentovaní, dost chytří?

Perfekcionismus, což je pocit, že nebudeme přijati, dokud nebudeme dokonalí, vede k podávání výkonů pro dosažení přijatelnosti. V tomto usilování chyby nejsou povoleny.

Pokud je cílem života podání dokonalého výkonu, chyby jsou samozřejmě jeho nepřítelem.

Je chybou myslet si, že chybování je chybou.

Ve skutečnosti většina z nejúspěšnějších lidí v životě udělala spoustu chyb předtím, než uspěla. Skoro bychom mohli říct, že klíčem k úspěchu je dělání chyb.

Chyby dláždí cestu k pokroku.

Dělání chyb je nezbytné pro pěstování tvořivosti. Když nejsme ochotni dělat chyby, omezujeme úroveň tvořivosti, která je k zasažení světa kolem nás potřeba.

Tvořivost je oním zásadním hybným momentem k dosažení průlomu - pro vynálezy, zlepšováky, nové návrhy, obchodní strategie, vedení a vzdělávací osnovy, umělecká vyjádření, metody poradenství, uzdravení, prorokování a evangelizace.

Například:

Henry Fordovi zkrachovalo pět firem, než založil Ford Motor Company.

R.H. Macy selhalo sedm podniků, než založil obchodní dům Macy´s.

Akio Morito před tím, než začal Sony, vynalezl nefunkční vařič na rýži a zbankrotoval.

Billa Gatese vyhodili z Harvardu a založil s Paulem Allenem Traf-O-Data, které zkrachovaly. Dalším pokusem byl Microsoft.

Abraham Lincoln šel do války jako kapitán a vrátil se jako prostý vojín. Poté selhal jakožto obchodník, právník a byl poražen při svém prvním legislativním vstupu, při prvním pokusu o nominaci do Kongresu a v senátních volbách v letech 1854 a 1858, předtím, než se stal prezidentem Spojených států amerických.

Thomasi Edisonovi se nepovedlo přes tisíc pokusů o sestrojení žárovky. Během tohoto procesu se ho zeptal reportér: „Kolik selhání ještě při tvoření žárovky očekáváte?“ Thomas mu odpověděl: „ Synu, vždyť já jsem přeci neselhal! Já jsem jen jednoduše objevil další způsob, jak tu žárovku nedělat!“

Babe Ruth je známý svým dlouholetým rekordem home-runů (714), ale také vedl ligový rekord ve strikeoutech (1330), dokud ho nepřekonal o 29 let později Mickey Mantle.

Michael Jordan, když komentoval svůj obrovský úspěch basketbalového hráče, uvedl: „Netrefil jsem 9000 střel, ztratil okolo 300 zápasů, a 26 krát netrefil rozhodující střelu utkání. Ve své kariéře jsem znovu a znovu selhával - proto jsem byl tak úspěšný.“

Někdo kdysi řekl: „Upadnout není selhání. Selháváme tehdy, když se nezvedneme znovu na nohy.“

Apoštol Pavel dává moudrou radu ve Filipským 3,12-14:

„Ne že bych již toho dosáhl, anebo už byl dokonalý; usilovně však běžím, abych se opravdu zmocnil toho, k čemu se i mne zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já si nemyslím, že jsem se toho již zmocnil; jedno však činím: zapomínaje na to, co je za mnou, a natahuje se po tom, co je přede mnou, běžím k cíli pro cenu Božího povolání vzhůru v Kristu Ježíši.“

Úspěch v životě není o tom, jak začneme, ale o tom, jak skončíme. Navíc, chyby tvoří důležitou část této životní cesty.

Chyby jsou ukazateli toho, co je třeba upravit a doladit, abychom byli připraveni pokračovat směrem ke svému poslání.

Římanům 8,28 říká empaticky: „Bůh všechno řídí k dobrému…“

Dokonce i naše chyby!

Vzpomínám si na Abrahama, Mojžíše, Samsona, Davida, Šalamouna a Petra, kteří všichni udělali chyby, poučili se z nich a své životní poslání naplnili. Bůh dokonce nakonec vykoupil i Adamovu a Evinu chybu.

Přemýšlím, jak by asi mohl dopadnout Saulův, Jidášův, nebo Ananiášův a Zafiřin příběh, kdyby se uprostřed svých chyb obrátili k Boží laskavé a zmocňující milosti?

Ďábel nás v našich chybách zatracuje, kdežto Bůh nás skrze ně přivádí k dokonalosti.

Chyby by měly být povinné

V naší Škole nadpřirozené služby požadujeme, aby naši studenti před ukončením studia alespoň třikrát v něčem selhali. Když někdo nedělá chyby, znamená to, že neriskuje.

Robert F. Kennedy jednou řekl: „Jen ti, co hodně riskují, mohou hodně získat.“

K dělání chyb je potřeba riskování. A riskování přináší chyby – selhání.

Podobné instrukce dal Pavel vedoucím korintského sboru, když jim radil, aby opatrně zvažovali\hodnotili\rozsuzovali každé prorocké slovo, z čehož vyplývá, že se chyby očekávaly (1. Korintským 14,29).

Je zajímavé, že jim Pavel neradil, aby kvůli potenciálním a nevyhnutelným chybám dary přestali používat. Spíše doufal, že každý bude prorokovat (1. Korintským 14,31).

Musíme být ochotní dělat chyby, pokud máme dosáhnout Bohem daného životního poslání těch, kdo mění svět a určují běh dějin.

Velcí bibličtí a historičtí vedoucí se chybami nenechali odradit – byli jimi motivováni. Odmítli dopustit, aby je chyby vykolejily z jejich životního poslání a identity.

Pokud nejsme schopni připustit, že se budeme mýlit, omezujeme sami sebe ke status quo bezpečí.

Chyby měří naši zranitelnost

Pokud se nám zdá, že nenaplňujeme standardy přijatelných výkonů, cítíme se nehodní, bezcenní a bezvýznamní – pocity hanby.

Hanba nás tlačí do zakrývání a mlčení, odpojuje nás od smysluplných životodárných vztahů.

Dál nás hanba vede ke skrývání se před ostatními, aby neviděli mé skutečné já. Hanba říká, že když někdo uvidí mé skutečné já, se všemi chybami a omyly, nepřijmou mne.

Tak se schováváme.

Tohle skrývání, které začalo už v zahradě Edenu, když Adam a Eva zhřešili, nám brání ve vstupu do zranitelnosti, což nám následně neumožní zakusit v životě skutečné blaho.

Pravé blaho přichází skrze spojení s Bohem a ostatními, které vychází za zranitelnosti – moji ochotu dovolit ti vidět mé skutečné já.

Proto je pro dobrý život zranitelnost tak důležitá.

Zranitelnost vyžaduje riskování – dovolit nám samým i druhým lidem udělat chyby.

Náboženství se chybám vyhýbá a skrývá se před nimi – vztah chyby očekává a přijímá.

Jsem moc vděčný, že Bůh neschoval všechny chyby lidí z Bible. Připomíná mi to, že chyby jsou součástí procesu učení, stejně jako přípravy na naplnění našeho poslání.

Takže, jak zranitelný jsi ochoten se stát?

Chtěl bych vás povzbudit, abyste se pokusili v příštím týdnu udělat 3 chyby.

Nemluvím o záměrném hřešení! Mluvím o udělání něčeho odvážného, riskantního, co vám, nebo druhým přinese pozitivní posun.

Například:
Nad někým prorokujte
Přijměte slovo poznání
Vkládejte ruce na nemocné
Sdílejte svědectví o Boží dobrotě
Namalujte pro někoho prorocký obrázek
Sdílejte v práci neotřelou obchodní strategii
Sdílejte s někým své pocity
Zkuste nějaké praktické riziko, ve kterém byste mohli udělat chybu!

Kdo ví, můžete být příštím Henry Fordem, R.H. Macym, Akio Moritem, Billem Gatesem, Abrahamem Lincolnem, Thomasem Edisonem, Babe Ruthem, Michaelem Jordanem, nebo apoštolem Pavlem.

  • 7. prosinec 2015