Ray Hughes
Psaní písní
Ray Hughes, Facebook, 24. 5. 2020Psaní písní není jen o tom, že slyšíš nový zvuk a zapíšeš ho. Jde také o to slyšet staré ticho a nechat ho mluvit. Zdá se, že některé z Božích nejctěnějších vlastností a nejúžasnějších projevů Jeho milosti a lásky přišly na zem, jen aby byly zajaty náboženskými trendy a umlčeny časem. Ta nejhlubší vyjádření Jeho přirozenosti se stala prázdnou rétorikou chycenou v pasti rýmu, jsou držena jako rukojmí povrchním klábosením a provdána za poplatnost současné kultuře.
Pokaždé, když se objeví tvořivost, Bůh zjevuje další stranu své nekonečné přirozenosti. Církve po celém světě si však zvolily, že tvořivost vymění za hledání nejmenšího společného jmenovatele, a rozhodly se tomu říkat jednota. To není jednota, ale stejnost. Proč chtějí stejnost? Protože stejnost je bezpečná. Je bezpečná teologicky, kulturně, finančně. Předvídatelná kázání, předvídatelná vyučování, bezpečná atmosféra vytvořená známými nástroji, na které hrají bezpeční hudebníci doprovázející bezpečného vedoucího chval, který zpívá bezpečné písně napsané bezpečnými skladateli. Pak jsou tu písně v nebi, které v tichosti čekaly a stále na vás čekají. Popiš to ticho, dotkni se ho, aby se probudilo, dej mu křídla a pojďme objevit, jak bezpečné je…
Dej hlas tomu, co nikdo nikdy neslyšel, přines na světlo to, co nikdo nikdy neviděl, přivítej krásu, kterou ještě nikdo nikdy ve světě mimo jaspisové hradby nového Jeruzaléma nepoznal. Psaní chval vytváří jazyk, který zve hledající do hlubších zkušeností s Bohem. Písně uctívání by měly odhalit nevídané divy a bez pardonu je vylít do srdcí lidí. Žádejte o vlnu za vlnou ohromujícího zjevení Boha, o kterém se prostě musí zpívat – spíše než stále oprašovat matně povědomé melodie a předvídatelné texty plné bezpečných dobře známých obrazů a běžných frází, a snažit se jim dodat zdání bezpečné líbivosti.
Pokud se znovu vracíme k něčemu starému, aniž bychom aspoň do nějaké míry zjevovali něco čerstvého a objevného, upíráme tvořivosti možnost promluvit jasným hlasem.
Myslíš, že není nic nového pod sluncem? Tak se podívej nad něj.
Vizionáři mají schopnost stát se těmi, kdo přinášejí zjevení, jestliže použijí píseň k tomu, aby pozvedli oči.
Nesmíme se odvážit zavřít se do omezených struktur tím, že bychom psali (tvořili) mosty (bridge) bezpečných i když podnětných myšlenek. Mosty obvykle stavíme, abychom umožnili bezpečný přechod na druhou stranu. Potřebujeme texty bez úzkoprsého předvídatelného vytváření dojmů, které nás má usměrnit pomocí toho, co je očividné, a přivede nás jen k tomu, co je obyčejné. To očividné nás omezuje a drží nás při zemi, daleko od neznámé vzrušující hloubky Boží přítomnosti. Bůh touží rozbít bezpečné mosty, které jsme vystavěli z přijatelných tónů a uhlazeného hluku. Tam zpíváme v bezpečí, zatímco se procházíme odnikud nikam a pohupujeme se za zvuků důvěrně známé písně, aniž bychom si byli vědomi tíhy úžasu a burácejících vod života pod mostem – života, který nežijeme.
Byli jsme stvořeni, abychom skládali texty a aby náš jazyk byl plný pravd silných tak, že dokážou rozbít struktury vytvořené člověkem. Mosty, které nás podpírají a drží nás nad řekami, po kterých toužíme, zároveň znemožňují Božím výšinám, které nás volají, aby sestoupily na zem. My jsme se narodili, abychom se vznášeli a abychom plavali. Ať si, kdo chce, chodí a loudá se v bezpečí nad vodou. Ty ale ne – ty jsi byl stvořen, abys psal zpěvné rytmy, jež pozvedají ducha k letu, a uklidňující melodie, jež přinášejí vznášejícím se srdcím odpočinek v Boží hloubce.
Zvuk nebe, symfonie země - kniha od Raye Hughese o nebeském zvuku a jeho biblické podstatě:
