JABLKO
Těch situací a chvil, kdy máme pocit, že Bůh je daleko, či je nedostupný, je bezpočet. Konstatování ap. Pavla (Sk 17,27-28), že "je blízko, žijeme v Něm, pohybujeme se, jsme", mnozí z nás prožívají spíš jako přilévání oleje zoufalství do ohně negativních pocitů. Ale protože "žijeme z víry, a ne z toho co vidíme" (2K 5,7) a nezaložili jsme přece svůj život na pocitech, ale na Božím slově, většinou zatneme zuby a jdeme dál. Někdo pak třeba prožije změnu nálady (jsem cholerik a zaměřuji pozornost každou chvíli na něco jiného), někdo se vznáší na obláčku štěstí, že může trpět pro Pána. Přitom si ale Pán možná láme hlavu, jak k tomu dotyčný došel, když to u Něj v Jeho království (tedy i našem) veselím, radostí, a tudíž i dobrou náladou přímo kypí a On by potřeboval aspoň část této atmosféry a nálady dopravit do našeho života a pak dál do našeho okolí. Ovšem, aniž by nám odebral nebo i jen narušil právo na svobodnou vůli.
Co má co do činění s tímto tématem nadpis článku? Zkusím vysvětlit - možná mi čtenář porozumí a něco dobrého z toho vezme.
Sedím tak nedávno s mojí manželkou u stolu v kuchyni a přemýšlím, jak biblicky vyřešit určitý problém. To se děje převážně neustále, protože mám rád nové výzvy a ty s sebou přináší řadu problémů. Tak trochu u toho "koukám do blba" a přitom v zorném poli zaregistruji na jídelním stole koš s jablky. Moje hodná žena dbá, aby tam byla a byla stále čerstvá. Pro děti, pro návštěvu, protože jsou zdravá a také proto, že asi 8krát za den nahlas prohlašuji, že zhubnu.
To je ale asi tak vše, co s těmi jablky prožívám. Registruji, že tam jsou. Ale že by měla nějaký větší význam? Musím být upřímný, i když vím vše podstatné o zdravé stravě, slova "salám, maso ...", ano, tato slova mne skutečně startují a navozují i dobrou náladu. Ale slovo, či pohled na jablko NE! Stane se, čas od času, že jedno sním, přičemž se mi rozsvítí v hlavě a já objevím Ameriku - "je hloupé něco tak dobrého nejíst". Ale obvykle pak následující dny, týdny a měsíce opět chodím okolo těch jablek a nanejvýš obdivuji svoji manželku, jaký má dobrý vkus pro dekoraci. Tím má představivost a kreativita ohledně jablek končí.
A tak jsem v tu chvíli vnímal, jak Duch svatý využívá ten můj tupý pohled nikam (tedy na jablko) a říká mi ... "Hele, neříká ti to něco? Jsi s Ježíšem na trůnu, máš k dispozici stvořitelské, uzdravující, víru vypůsobující Boží slovo, máš zaslíbení, andělé lítaj kolem tebe a slouží ti, abys prožil všeobsáhlé Boží spasení, spravedlnost jsi dostal jako dar. A co se týče Mne, jsem v tobě, kolem tebe, u tebe, nad tebou, před tebou i za tebou, jako utěšitel, učitel, pomocník, průvodce ... . Duchovní dary na tebe čekají, až je použiješ a vůbec - celé nebe je ti k dispozici. Nejednáš náhodou se Mnou a s těmi všemi Božími hodnotami jako s tím jablkem? Není to pro tebe jen vhodná dekorace, které se čas od času dotkneš, popřípadě ochutnáš? Víš o těchto privilegiích vše, velmi je uznáváš, vyučuješ o nich, ale v praktickém životě použiješ maximálně na úrovni "abys neurazil". Necháváš toto bohatství většinou ležet ladem, vymýšlíš složité ‘pseudoduchovní’ konstrukce a pak se divíš, že máš blbou náladu. V horším případě jsi ještě nafoukanej, že trpíš pro Mne."
"OK", řekl jsem, "Duchu svatý, máš pravdu. Ještě se mi například nikdy nestalo, že bych šel s nějakým problémem za Tebou a do Božího slova a ty bys nereagoval. Nikdy! Minimálně, podle Fp 4,6-7, vždy přišlo ujištění o vyslyšení a také pokoj, který bych v tomhle světě marně hledal. A stejně si stále snažím pomáhat sám."
Máme blíž k Pánu a Jeho darům, než si myslíme. Jenom to naše myšlení je nějaké překroucené a zdegenerované. Jakoby toho o potřebě ho změnit a propojit s tím Božím, bylo v Novém Zákoně málo. To by se ap. Pavel také mohl upsat k smrti a my bychom zas jen tupě seděli, "koukali do toho blba", nábožensky říkali k největším Božím hodnotám "Ano a Amen", dokonce i "Haleluja" a "Sláva Pánu" nebo naopak "hekticky makali" na řešení problému, a přitom na to úžasné duchovní dědictví skoro nesáhli.
V některých zemích lidé umírají na určité nemoci jen proto, že nejsou dostatečně informováni. Neví, že kolem nich roste ovoce, které obsahuje přesně ty životně potřebné látky, které jejich nemocná těla potřebují, a tudíž ho nejedí, i když ho mají na dosah.
Je opravdu nutné, abychom byli stále zahrabaní do nekonečného řešení jakýchsi osobních problémů? Je opravdu nutné, abychom duchovně strádali a živořili? Je snad církev odsouzena, aby skomírala? Nestačí například, že mnozí už šli před námi, prožili pravý opak a my jim můžeme naslouchat a následovat je? 2Pt 1,3 nám říká, že božská moc nám darovala vše k životu a zbožnosti. Tak nevymýšlej nějakou novou, o tvé pyšné náboženství obohacenou zbožnost a jednoduše vezmi to, co ti Pán dává a poctivě a s vděčností to používej a konzumuj.
Jablka sice pravidelně stále nejím, ale chuť i hlad po Bohu a Jeho darech ve mně roste. To jo!
Petr Fiřt, pastor KCP, Příbram