Kris Valloton
Principy zdravé konfrontace
9.11.2015Když Ježíš chodil po této zemi, měl oproti nám několik výhod. Takové „menší“ věci, jako například že nikdy nezhřešil, a tím pádem si nemusel dělat starosti s tím, že by pokrytecky upozorňoval na poklesky druhých a své vlastní opomíjel. Byl také Bůh a znal srdce lidí; proto rozsuzoval jejich motivy vždy zcela přesně. Tyto výhody mu nepochybně, když došlo na konfrontaci, daly sebejistotu a milost, takže nebyl ani ostýchavý, ani příliš drsný.
Nám se ovšem naopak musí psát slova jako: „Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení.“ (Galatským 6,1). Podle tohoto standardu, konfrontace nesmí nikdy obsahovat ječení na dotyčného, obviňování ze zlých věcí, ventilování frustrace, nebo jeho trestání za to, že Vám ublížil, nebo jinak selhal. Musíme být zvlášť opatrní na posuzování jeho motivů. Z mé vlastní zkušenosti, z našeho takzvaného „daru rozlišování“ se často vyklube zamaskované podezřívání, zvláště když jsme zrovna na někoho naštvaní.
V průběhu let jsem objevil následujících devět principů umění zdravé konfrontace.
1. Když se objeví problém, domluv si s dotyčným rozhovor o té věci co nejdříve.
Dlouhé čekání dovolí vzklíčit semínkům hořkosti. Nečekej na chvíli, kdy ti bude rádcem tvůj hněv. Pamatuj si, není to o potrestání dotyčného za nevhodné chování. S dotyčným se scházíte pro jeho prospěch. Cílem je pomoci mu se více připodobnit Božímu obrazu a také usmířit Váš vztah.
2. Umožni dotyčnému poznat a pochopit, jak tě jeho chování zasáhlo.
Detailně mu popiš, jaké pocity v tobě jeho činy vyvolávají.
3. Nech své zbraně složené, tím že budeš otevřený ohledně svých vlastních zápasů.
Když ti dotyčný poskytuje odezvu, naslouchej svým srdcem jeho srdci. Některým lidem se nedaří své zápasy vyjádřit a tak musíš často naslouchat „mezi řádky“. Když druhý mluví, nechystej si hned svou obhajobu, ani se nežeň do války slov. Ptej se otázky, které odkryjí kořen problému. Co je ve skutečnosti špatně? Který hlubší problém způsobuje tyto symptomy?
4. Dopřej druhému presumpci neviny, ať už se choval jakkoli.
Připomeň si, že ten, s kým máš problém, je stvořený k Božímu obrazu, a proto má pravděpodobně dobré srdce, i když svým chováním negativně ovlivňuje okolí. Nikdy neměj druhého za nepřítele, ale spíše za svéhlavého syna, či dceru (otce, či matku). Vždy prokazuj čest. Dej mu najevo, že mu věříš a fandíš. Pamatuj, že v jeho životě máš jen tolik vlivu, nakolik si tě on cení.
5. Zeptej se ho, jak bys ty mohl napomoci řešení.
Možná jsi mezitím zjistil, že jsi vlastně součástí zdroje problému. Možná jsi v té situaci králem Davidem. Nestal se tvůj strach, slabost, nebo dysfunkce živnou půdou jeho machrování a přeceňování sil, nebo toho, že se projevily jeho slabosti? Reagoval jsi způsobem, jakým jsi byl vychován, nebo podle nějakých negativních životních zkušeností?
6. Jestliže třetí osoba není součástí problému, nebo součástí jeho řešení, nemá do toho co strkat nos.
tom, co máš proti druhému, nemluv s dalšími lidmi. Nepřisazuj si vytahováním dalších lidí, jako například: „ Mluvil jsem s Honzou a Maruškou, a ti mají s tebou úplně stejný problém.“ Tak budeš akorát vypadat jako zbabělec a drbna. Když to děláš, nediv se, že se konfrontovaný cítí jako oběť spiknutí nějakého gangu. Nejsi tu, abys byl něčím advokátem.
Stejným způsobem, pokud za tebou někdo přijde a chce s tebou mluvit o problému, který má s někým jiným, řekni mu, aby si šel promluvit s ním a ne s tebou. Mám ve sboru Bethel 550 zaměstnanců, kteří pro mne pracují. Mnozí z mého týmu za mnou přišli a začali mi vyprávět o potížích, které mají s dalšími ze zaměstnanců. Během prvních dvaceti vteřin jejich proslovu jsem je přerušil a zeptal se jich: „A už jsi o tom mluvil s ním?“
Devětkrát z deseti případů odpověděli: „Né!“
Pak jsem se jich zeptal: „A proč mi to tedy říkáš, když sis o tom, co proti němu máš, ještě ani nepromluvil s ním?“
Je důležité si zapamatovat, že ten, kdo s tebou mluví o někom jiném, bude jednoho dne mluvit s někým jiným o tobě. Tím, že dovolíme lidem si stěžovat na druhé, podporujeme kulturu pomluv. Já osobně to v Bethelu tolerovat nebudu.
7. Pokud ti během rozhovoru dojde, že jsi sám zdrojem problému, nebo pochybností, rychle se omluv (čiň pokání).
Pokora vždy vede k pokání. Neobhajuj se; nech své zbraně za dveřmi. Když je chyba na druhé straně, řekni, že odpouštíš. Odpuštění obnovuje původní standard, takže se s dotyčným poté, co činil pokání, zachází tak, jako by nikdy nezhřešil.
8. Když se dostanete do slepé uličky, přizvěte na další schůzku někoho, koho si oba stejně vážíte, aby vám s řešením problému pomohl.
Přizvat na schůzku někoho, koho si váží jen jedna strana, nutně vyvolá pocit, že je přítomen jeho advokát. Ale moudrý člověk, který není na případu citově zainteresován, může přinést na věc nový pohled a perspektivu a účinně s řešením situace pomoci. V bezpočtu případů, kdy jsem měl s někým problém, jsem při setkání s ním zjistil, že za to můžu já. Uvidět pravdu mi pomohla právě přítomnost třetí, respektované osoby.
9. Poslední, ale neméně důležité: po konfliktu se od dotyčného neodtahujte.
Vynaložte extra úsilí zůstat mu nablízku i v procesu uzdravení. V tom často tkví rozdíl mezi dlouhodobými zdravými vztahy a celoživotním opakováním konfliktů.
Na téma konfliktů v obchodní sféře byla před léty uskutečněna studie, která ukázala, že pokud měl zákazník s nějakou záležitostí problém a společnost jej uspokojivě vyřešila, zákazník se pro následující roky stal mnohem loajálnějším zákazníkem, než byl před oním konfliktem.
Věřím, že konflikt a konfrontace, která se vyřeší podle základních hodnot Království, naše vztahy vlastně posílí. Tyto zápasy jsou znakem opravdových vztahů, kde se lidé cítí bezpeční říkat jeden druhému pravdu v lásce. Takto se vytváří společenství smlouvy, která jsou vázána rodinnými hodnotami, namísto řevnivosti sourozenců, kteří nemají otce, kde sirotci soupeří o přední místa v hierarchii, pomyslném zobacím pořádku kurníku světa.