Kris Vallotton
5 znamení skutečného proroka
http://krisvallotton.com/5-tests-of-a-true-prophet/
1. Věří v dílo vykoupení Ježíše Krista?
Všimněte si, že falešní proroci jsou svým založením antikristovští. Nejsou “proti Ježíši”. Slovo Kristus pochází z řeckého Christos a znamená “pomazaný”. Pomazání má vždy co do činění s Boží mocí. Dávejte si pozor na lidi, kteří říkají, že Ježíš už v dnešní době zázraky nedělá. To je nebezpečné, protože Bible říká, že “Ježíš Kristus včera i dnes je tentýž, i na věky” (Žid 13:8). Podle toho, co napsal Pavel ve 2. Kor 11. kap. existuje “jiný Ježíš”, který není Kristus (pomazaný). Ježíš, kterému sloužíme, byl včera pomazán, dnes je pomazaný a bude pomazaný navěky! (1 J 4:4-6) Vy, dítky, jste z Boha a přemohli jste je, neboť ten, který je ve vás, je větší než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa, proto věci ze světa mluví a svět jim naslouchá. My jsme z Boha; kdo zná Boha, naslouchá nám, kdo není z Boha, nenaslouchá nám. Podle toho poznáváme Ducha pravdy a ducha bludu.
2. Falešní proroci nechtějí nikomu naslouchat; věří, že jim všechno říká Bůh.
Falešní proroci jsou předuchovnělí. Většinu svých prohlášení začínají slovy “Pán mi řekl...” nebo “Bůh mi řekl...”. Mám zkušenost, že je to jen duchovnější způsob jak říci “nechci abys mi cokoli říkal, vedl mě nebo mi dával rady do života”. Falešní proroci často říkají věci jako “Bůh je můj pastýř”. Ale pokud se člověk opravdu podřídil Bohu, musí se to projevit tím, že se podřizuje přirozené duchovní autoritě. Pokud tvrdíme, že následujeme Ježíše, ale nenásledujeme vedoucí, které Ježíš dal do našeho života jako autoritu, pak klameme sami sebe. Často potřebujeme slyšet ještě hlas někoho dalšího, abychom získali vedení, nasměrování či napomenutí, které vede ke zralosti. Pokud vzdorujeme autoritě, okrádáme sami sebe o příležitost k duchovnímu růstu, což nakonec zabrání tomu, aby si nás Duch svatý mohl efektivně používat.
(1 J 4:7-17) Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdo nikdy neviděl. Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal ze svého Ducha. A my jsme viděli a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, Zachránce světa. Kdo by vyznal, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. A my jsme uvěřili a poznali lásku, kterou má Bůh k nám. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom dosáhla láska při nás cíle, že máme naprostou důvěru pro den soudu, neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.
Falešný prorok vnímá napomenutí jako pronásledování. Často říkají věci jako “to víš, oni pronásledovali dávné proroky”. Takoví lidé nemají s dávnými proroky nic společného, protože dnes žijeme v novozákonní době. Doba proroků Starého zákona skončila, takže takové přirovnání vůbec není na místě. Apoštol Pavel nám v Novém zákoně připomíná, že “duchové proroků se podřizují prorokům” (1 Kor 14:32). V rozšířeném překladu Bible (The Amplified Bible) je to vysvětleno ještě lépe: “duchové proroků mají být umlčeni, pokud je to nezbytné”. Jinými slovy, skuteční proroci ochotně přijmou napomenutí (korekci), ať už přinášejí proroctví v jazycích nebo konkrétní prorocké slovo.
3. Motivace falešného proroka není láska, ale touha být vidět.
Centrem každé služby musí být Boží láska. Musíme se ptát sami sebe: Sloužím proto, abych uvolňoval to nejlepší, co je v druhých? Jsem motivován láskou, která přikrývá množství hříchů?
(1. J 4:19-21) My milujeme, neboť on první miloval nás. Řekne-li někdo: 'Miluji Boha', a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Vždyť kdo nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl. A toto přikázání máme od něho, aby ten, kdo miluje Boha, miloval také svého bratra.
4. Falešní proroci běžně používají strach, aby motivovali druhé.
Centrem poselství falešného proroka bývá “zkáza a beznaděj”. Často také říkají “Bůh mi o tobě něco ukázal, ale nemohu ti říct, co to je”. Taková a podobná prohlášení působí v druhých nejistotu. Falešní proroci velmi rádi vzbuzují dojem, že “na tebe něco mají” o čem ty nevíš!
(1 J 4:18) V lásce není strach, ale dokonalá láska strach zahání; vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce. Centrální poselství Evangelia je láska. Kdokoli slouží prorockým darem, který není podložený láskou, ten se naprosto rozchází s podstatou Evangelia. Budeme dělat chyby a někdy dokonce i selžeme, ale je-li láska centrem naší služby, bude se vždy projevovat skrze laskavost, mírnost a pokoru.
5. Falešní proroci nejsou ve smluvním vztahu k Tělu Kristovu.
Ještě nikdy jsem neviděl falešného proroka, který by byl ve zdravém vztahu ke svému místnímu sboru. Většina z nich ani součástí žádného sboru není. Toulají se z místa na místo a hledají, kdo by jim naslouchal. Často jim jde o to, aby získali následovníky, které ukradnou ze stáda. Falešní proroci často používají kombinaci moci a lichocení, aby následovníky získali. A protože nejsou ve smluvním vztahu k Tělu Kristovu, snaží se druhé vylákat pryč ze společenství církve, aby se přidali k jejich nezávislé, pokřivené duchovní cestě.
Slovo “smluvní” vyjadřuje, že nejsme ve vzájemném vztahu kvůli tomu, co bychom mohli od druhých získat, ale spíše kvůli tomu, co jim můžeme dát. Smluvní vztahy nejsou zadarmo. Ježíš v J 15:13 říká: “Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele.”