Kris Vallotton
15 klíčů k úspěšnému rodičovství
28.srpna 2015
S manželkou Kathy jsme během 40 let manželství vychovali 4 děti. Prošli jsme si i těžkými obdobími. Víme, jaké to je, chodit v noci po domě tam a zpátky a vyděšeně volat k Bohu, aby to malinké dětské tělíčko konečně opustila horečka. Rozumíme smutku ze zklamání i žalu nad teenagerem, který selhal. Zažili jsme radost z prvních rande i úzkost z prvních odmítnutí.
Výchova dětí je povznášející i náročná, objasňující i matoucí, frustrující i osvobozující, ale tuto zkušenost bych nevyměnil za nic na světě. Nemyslím si, že by existoval nějaký kouzelný recept na výchovu dětí, přesto věřím, že jsou určité zásady, které opravdu pomáhají. Doufám, že Vám následujících 15 „klíčů“ pomůže i ve vašem rodičovství.
- Buďte důslední. Rodičovství by nemělo být závislé na vaší náladě. Dbejte na to, aby se vaše děti mohly spolehnout na to, že následek bude vždy stejný, ať se cítíte jakkoli. Například, pokud si vaše dítě vyřvává v obchodě bonbón a jednoho dne jste unavení tak, že mu jej dáte, právě jste naučili Vaše dítě, že když ztropí scénu, nakonec dosáhne svého.
- Neječte. Pokud dříve, než skutečně něco uděláte, postupně zvyšujete hlas, učíte své děti, že to vlastně nemyslíte úplně vážně, dokud váš hlas nedosáhne určité intenzity. Vaše opožděná odezva zároveň vysílá signál, že by vás měly poslouchat proto, že jste naštvaní, a ne proto, že to s nimi myslíte dobře.
- Naučte děti JAK přemýšlet tím, že jim dáváte na výběr. Například, pokud dělají rámus v obývacím pokoji a vy se jich chcete zbavit, řekněte něco jako: „Nechcete si hrát ve svém pokoji?“ nebo „Nešli byste si radši hrát na zahradu?“
- Napravte jejich postoje a přístupy dřív, než se stanou skutkem. Veškeré chování začíná myšlenkou, která se projeví v postoji a přístupu, a ten se nakonec stane činem. Neboli, špatné jednání začíná špatnými myšlenkami. Když opravíš postoj svého dítěte, učíš ho, jak zvládat svůj vnitřní svět, aby si následně neničilo svůj vnější svět.
- Přední lalok mozku je centrem myšlení o příčině a následku, ale tento lalok není plně dovyvinut až do 18-20 let. Proto jsou naše děti vlastně neschopné domýšlet důsledky svého jednání. Například, už jste se někdy zeptali svého syna: „Proč jsi skákal z toho prádelníku?“ Načež on odpoví: „Nevím.“ Pravda je, že on to opravdu neví, protože centrum příčiny a následku se v jeho mozku ještě nedovyvinulo. Pokoušet se ho přitlačit do domýšlení všech důsledků je ztráta času. Vaše dítě to akorát vydeptá a bude se cítit jako neschopný propadák.
- Buďte ti první, kdo vašim dětem poskytnou informace o veškerých důležitých věcech. Zásada první zmínky říká, že to první, co slyšíme o jakémkoli tématu, přijímáme jako pravdu. Všechno další, co se o tom dozvíme, či zažijeme potom, bude porovnáváno s tou první zkušeností a podle toho to bude přijato, nebo zamítnuto. Například, pokud čekáte na to, až bude vašim dětem 15 let, abyste jim řekli o sexu, jejich kamarádi jim o něm řeknou dřív. Vaše děti pak budou srovnávat to, co je učíte, s tím, co jim jako první řekli jejich kamarádi. Jestliže to, co vy sdílíte, je pravý opak toho, co jim radili kamarádi, dost pravděpodobně zamítnou to vaše a vezmou za své to jejich. Naopak, pokud budete první vy, nejspíš budou onu radu od přátel považovat za špatnou.
- Neobletujte své děti jako záchranářský vrtulník. Ať se děti, jak jen to je možné, učí ze svých vlastních zkušeností. Když vidíte, že dělají něco špatného a nemá to příliš drsné následky, nechte je to vyzkoušet. Ze svých chyb se toho naučí mnohem víc, než ze svých úspěchů.
- Nesrovnávejte své děti jedno s druhým. Pokud to děláte, naučíte je soupeřit, neustále se porovnávat s druhými. Cílem je, aby každé z našich dětí bylo samo sebou. Jinými slovy, chceme, aby každé z nich bylo tím, kým ho Bůh stvořil. Nechceme, aby se staly napodobeninou někoho jiného.
- Promlouvejte do životů svých dětí pozitivně. Když říkáte: „Ty jsi tak šikovný, talentovaný, obdarovaný, poctivý, atd..“, skutečně to uvolňuje tyto vlastnosti do vašich dětí. Nenadávejte jim, ani je neproklínejte různými „tituly“! V jejich životech jste těmi nejvlivnějšími lidmi. Co si o nich myslíte a co jim říkáte, tím se stanou. Pamatujte, oni nejsou jejich chování! Slova jako: „Honzíku, ty jsi ale zlobič!“ říkají Honzíkovi, že zlobí proto, že je zlobič! Nikdy nespojujte špatné chování dítěte s jeho identitou.
- Nikdy nepřestaňte ve své dítě věřit! Dejte jim najevo, že se mohou v životě stát kýmkoli chtějí. Buďte jejich největšími fanoušky, povzbuzovači a katalyzátory geniality.
- Učte své děti jak řešit konflikty tím, že jim dovolíte sledovat, jak vy řešíte svoje. Nechraňte je před tím, aby viděly, jak vy a váš manželský partner řešíte své záležitosti (pokud se tedy chováte k sobě čestně a s úctou). Musíte v tom být moudří, ale vaše děti potřebují pochopit, že každý zdravý vztah má své zápasy. Potřebují získat skvělé nástroje k řešení konfliktů, ne se jim vyhýbat.
- Ať je váš domov plný citové náklonnosti k nim a k vašemu manželskému partnerovi. Projevujte svému manželskému partnerovi něžnost i před nimi, aby se naučili, jak láska vypadá. Často je obejměte a dejte jim pusu, i během puberty.
- Naučte své děti, jak ctít druhé, zvláště autority. Nemluvte negativně o učitelích, pastorech, nadřízených, policistech, politicích, starších atd. Pravdou je, že bez zdravého respektu k autoritě nebudou vaše děti schopné ve společnosti uspět. Jak si udrží svou práci, když nedokážou udělat to, co se od nich žádá?
- Dovolte dětem, aby vás „načapaly“ jak jste s Ježíšem. To když narazí na mamku, nebo taťku jak klečí u své postele v modlitbách je desetkrát účinnější, než nakazovat dětem, aby se modlily. Čtení své Bible každý den na pohovce v obýváku je viditelným projevem toho, že vám záleží na duchovních věcech. Pamatujte, lidé se nezmění vysvětlováním, ale poté, co to vidí v praxi.
- Naučte děti zacházet s penězi. Měly by se naučit jak být štědré, jak důvěřovat Bohu ohledně svých peněz, jak finance spravovat a jak tvořit bohatství. Dávání by mělo být rodinným tajemstvím, nikoli tajemstvím před rodinou. Naučte děti, že mají dvě možnosti: buď mohou sloužit Bohu, nebo mohou sloužit penězům. Jeden z nich bude jejich pánem.