iMOMENTUM

INTERVIEW O UCTÍVÁNÍ

Brian a Jenn JOHNSON

Eric Johnson: J 4,23–24. Uctívání a chvála je velká část naší kultury. Proč děláme to, co děláme? Proč hraje král David v uctívání velkou roli, proč je tak důležitý?

Brian: David modeluje to, co má Bůh pro nás všechny. Celý Davidův život byl vydaný Bohu, on ho uctíval celým svým životem, ne jen částí. Když se schovával v jeskyni před nepřítelem, vydal se Bohu a uctíval ho. Když se stal králem a měl bohatství, moc a slávu, vydal se Bohu a uctíval ho. Proto Bůh řekl, že to je muž podle jeho srdce. Všechno, co mu bylo dáno, obrátil do uctívání. I když zcizoložil a zabil, našel způsob, jak dělat pokání, jak vyřešit věci s Bohem a vrátit se do uctívání. Boha potřebujeme chválit a dát se mu cele k dispozici, když jsme v jeskyni (v těžkém období), ale i když se staneme králem (máme přízeň všech a peníze).

Jenn: Co se mi líbí na Davidovi? Že si uměl užívat čas s Bohem, uměl s ním být v intimním vztahu. Když se stal králem, tancoval před Bohem ve spodním prádle a nestyděl se za to. On se dostal k něčemu, co je vlastně pozváním pro každého z nás – uctívat Pána vším. Dost často bývá naše společné uctívání omezeno na zvedání rukou a zavírání očí, ale my potřebujeme zapojit celá těla, to neznamená, že musíme tančit ve spodním prádle. David byl ochotný ztratit svoji lidskou důstojnost, aby mohl uctívat Boha a být svobodný.

B: Uctívání od nás vyžaduje, abychom byli v Boží přítomnosti, je to reakce na Boží přítomnost, ať už to vypadá, jak chce. David tam měl to srdce, ten hlad, to hledání, jak být v Boží přítomnosti, potom mohl tancovat jako blázen.

E: Když čteme o Davidovi, zdá se, že byl jediný v celé tehdejší společnosti, kdo se snažil Boha uctívat. Asi tomu tak ale není, protože pravděpodobně každý v tehdejší kultuře nějakým způsobem uctíval Boha. Co ale způsobilo, že on v tom byl tak výrazný oproti jiným? Co bylo na Davidovi tak výjimečného?

B: Ve Starém zákoně bylo hodně zákonů a pravidel, která museli lidé dodržovat, aby se dostali k Bohu, ale David to všechno odsunul. Ne, že by neposlouchal zákony, ale on našel něco na Božím srdci, něco, co Boha těší. Uctívání se skládá ze tří částí:

1. Uctíváme Boha, protože je toho hoden, je to vyjádření, které vychází z našeho srdce k němu.
2. Zastavíme se a nasloucháme Bohu, slyšíme ho.
3. Vyrazíme a děláme to, co jsme od Boha přijali.

David dělal všechny tři věci. Slova nemohou definovat a vyjádřit, co je skutečně uctívání, je to neustálý proces. David hledal a našel tajemství Božího srdce a to je poselství i pro nás.

J: David byl upřímný před Bohem celým svým životem. Není dobré přijít na společné uctívání a vychrlit všechno to, co jsme udělali v životě špatně. Uctívání je o tom, kdo jsme v něm a kdo on je pro nás a to obrací naši pozornost k samotnému Bohu. David měl uctívání jako životní styl, ale my to často omezujeme na společné chvály a vidíme jen tu hudební stránku věci. Uctívání je postoj našeho srdce, je to životní styl, jsou to i malé věci, které děláme a které nikdo nevidí.

E: To je určitě důvod, proč v žalmech nacházíme, že když si David stěžoval na nějaké těžkosti, nakonec se vždycky obrátil zpátky k Bohu. Proto je hodně slavný.
Mohli byste říct pár myšlenek na vaše osobní a společné uctívání?

B: Můj táta říká, že jsem žebrák před Bohem, ale král před lidmi. Tomu musíme rozumět. Někdy dokážeme být před lidmi hodně sobečtí, ale to není uctívání, to jen vyléváme všechny svoje problémy na lidi a chceme od nich dostat útěchu místo toho, abychom ji získali od Boha. My ale musíme dostat útěchu od Boha v soukromí, abychom přišli na shromáždění před lidi silní, to je hodně důležité. Máme takové ty osobní, niterní písně, kdy vyléváme své srdce, ale můj problém není problémem někoho jiného, dokud to na něj nezačnu vylévat. Je to stejné, jako bych upozornil na trochu prachu v místnosti, kterého si nikdo do té doby nevšiml, dokud jsem na to nepoukázal. Takže jde o to, že musím poukazovat na to, kým je Bůh, místo toho, co je můj problém.

E: Takže vaše osobní uctívání je hodně o zranitelnosti a slabosti před Pánem?

J: My jsme rodiče a máme tři děti. Já ráda mluvím se svými dětmi a povídám si s nimi o jejich problémech, ale když přijdou a řeknou, že mě mají rády, je to pro mě všechno. Bůh je určitě rád, že ho potřebujeme, ale také od nás chce slyšet, že ho milujeme. David tohle zvládl výborně, obojí uměl Bohu říct – potřebuji tě i to láskyplné miluji tě.

E: Máme sedm akčních slov z Bible o uctívání, které si projdeme a krátce definujeme.

B: Barak – pokleknout, požehnat Bohu jako akt obdivu a uctívání.
Yadah – uctívat Boha s rukama vztaženýma nad hlavou.
Musí tam být ta hloubka srdce, jinak je to jen hluk a nějaký prázdný skutek.

J: Tady jde o to, že člověk musí vylézt ze své zóny bezpečí a zvednout ruce, uctívat Boha také svým tělem, celou svojí myslí a silou. Není to něco jemného a nenápadného, ale je to akční a energické, musí se to provádět naplno a to Bůh miluje.

E: Proto zvedáme ruce?

J: Ano, mám dojem, že v uctívání je něco strategického pro naše těla. V Bibli je mnoho příkladů lidí, kteří dělají svým tělem prorocké skutky, zvedají ruce, hází věci. Musíme studovat, co to znamená uctívat svým tělem, ne jen hlasem.

B: Towdah – vztáhnout ruku jako projev uctívání a přijímání.
Někdy přijdeme do místnosti a říkáme, že nemůžeme uctívat, protože máme takové a takové problémy, že Bůh neodpověděl na naši prosbu. My ho ale musíme uctívat ještě předtím, než přijde odpověď.
Pokud uctíváme Boha ještě předtím, než vidíme, že se něco stalo, tak nejsme pokrytci, ale je to víra. Potřebujeme totiž úplnou důvěru v Boha, abychom ho mohli uctívat i v těžké situaci, které nerozumíme.
Shabach – hlučně přistupovat, triumfovat, volat, slavit (bubnování, troubení, atp.).
Halah – bláznivě chválit, chlubit se v Bohu.

J: Bible nám říká, že máme pozvednout hlas a křičet chválu. Věřím, že se při tom děje v duchovní oblasti kolem nás a skrze nás spousta úžasných a mocných věcí, o kterých nemáme ani tušení. My vidíme jenom to, co je na povrchu, ale ve skutečnosti existuje i celý kořenový systém, který nevidíme. Nemáme se snažit vypadat schválně při chválách jako blázni nebo idioti, ale máme být ochotní, pokud nás k tomu Pán volá.

B: Zamar – zpívat písně chvály s hudebními nástroji (jako když David hrál před Saulem).

E: Co to znamená, že nástroje prorokují?

B: Někdy hrajeme pouze hudbu, přestaneme zpívat a mluvit, přichází myšlenky o nás a o našem životě, to jsou většinou proroctví. Když hrajeme na nástroje, proměňuje se atmosféra, roste víra, v duchovní oblasti se dějí neviditelné věci, a proto jde chvála ruku v ruce s evangelizací.
Tehillah – nahlas zpívat, chválit, uctívat Boha, který ve chválách přebývá.

Děje se to ve shromáždění, kdy dojde k spontánnímu uvolnění (vylití) chvály, na které je Boží dech, z člověka to vyvěrá a nejde to zastavit. Probíhá to tak, že běží chvály na nástroje a lidé pomalu začnou Pána uctívat, začnou mu vzdávat osobně chválu a na tom přebývá Bůh.

J: Naši hudebníci si třeba vyberou deset písní, o kterých ví, že je na nich pomazání, že v nich Bůh přebývá a pak je zařadí do bloku. Obvykle nehrajeme všech deset písní, ale vybereme jen některé. My vás pak povzbuzujeme, abyste se zapojili do toho, co Bůh dělá a zpívali to, co cítíte, zastavili se a nechali vést Duchem svatým, třeba chvíli i nezpívali. Udělejte pauzu SELA, což znamená moment zastavení a naslouchání, a potom zpívejte to, co máte na srdci. Monitorujte, co se děje a nečekejte na novou píseň. My nečekáme na novou píseň, ale soustředíme se na to, co Bůh říká a dělá a chceme, abyste to dělali s námi.

E: Jenn, před pár týdny jsi mi říkala, že jsi měla nějakou vizi, kterou ti Bůh dal, mohla bys nám o tom něco říct?

J: Před pár lety jsem dostala obraz toho, co to je uctívání. Lidé se mě ptají, co to je uctívání, proč uctíváme Boha, jestli je to takový egoistický Bůh, který chce, abychom ho pořád jenom chválili. To on samozřejmě není, on je dobrý Otec. Pro každého otce není nic lepšího, než když k němu přijdou děti a říkají: „Miluji tě!“ Každý rodič to tak cítí a věřím, že Bůh to cítí stejně. Takže klidně můžeme jet třeba do práce nebo dělat běžné všední věci, ale je dobré se v pár minutách obrátit k Pánu a povědět mu, jak moc ho milujeme.
Měla jsem tedy obraz: Bůh byl v nebi, a když jsme ho uctívali, děly se tři věci. První věc – když jsme říkali Bohu, že je úžasný, nádherný, slavný, veliký a všechny další věci, které on je, pronikalo to do něj a tu chválu s radostí absorboval. Druhá věc – ve stejnou chvíli to vyhlašoval prorocky nad všechny národy: Ano, to Já jsem. Třetí věc – Bůh měl v podpaží zrcadlo, držel ho, vstřebával naši chválu a také ji prorokoval. Já jsem viděla, jak se ta chvála, která k němu vystřelila, když jsme ho uctívali, odrazila od zrcadla a vrátila se k nám zpátky a my se stávali tím, kým on je, podobni tomu, koho uctíváme. Někdy třeba nemáme sílu, ale když vyhlašujeme, že Bůh je naše síla, tak se to odráží zpátky k nám a my se staneme takovými, jak to vyhlašujeme o něm. Dostaneme se do té identity, kterou uctíváme. Tenhle nádherný obraz jsem dostala.

E: Takže něco praktického: Co byste řekli člověku, který je zasekaný a má problém se společným uctíváním ve shromáždění?

B: Jako to ukazoval Ježíš, když byl tady na zemi a chodil s učedníky – sloužil a také měl chvíle, kdy potřeboval být jen sám s Bohem, ustoupit stranou a dostat jiný pohled na skutečnosti, ve kterých žil. Někdy je důležité setkat se osobně s Bohem a získat čerstvý pohled. Pokud máš po letech třeba problém být s druhými lidmi, máš s nimi špatný vztah, pravděpodobně není tvůj vztah s Pánem zaměřený na Pána, pravděpodobně Pán není tvůj pán, ale tvůj pán je asi nějaký jiný pán. V tomhle světě je mnoho pánů. Ale když trávíme skutečně čas s Bohem, tak milujeme lidi a získáváme k nim lásku. A my potřebujeme ten osobní čas s Pánem, abychom dostali jiný pohled, protože být s lidmi je těžké, někdy je to velmi obtížné. Pokud nebudete mít osobní propojení s Bohem, nebudete dobře komunikovat, budete se asi hodně naštvávat a nebudete dobře fungovat ve společenství. I Ježíš se osobně setkával s Bohem o samotě a nechával se znovu naplnit a znovu napojit na něj.

J: Fungovat ve společenství, ve společném shromáždění, je pro mnoho lidí opravdu obtížné. Doporučuji projít vnitřním uzdravením, získat celistvost, plnost a uzdravení v našich vztazích ve společenství. Je dobré mít uzdravené vztahy. Možná máte hodně zničených vztahů a já cítím, že Bůh přináší čerstvou obnovu vztahů, zvláště pro ty, kdo vyrostli v církvi a jsou nějak zhrzení. Chci vás povzbudit, abyste do toho šli, nechali se pastorovat a prošli vnitřním uzdravením. Boží srdce je zaměřené na to, abychom ho milovali, milovali lidi a jednali s nimi dobře, protože tohle je rodina a my jsme všichni bratři a sestry. Je možné, že ten, s kým máte špatné vztahy, je člověk, kterého nejvíc potřebujete. Samozřejmě, že nepřítel chce ty vztahy rozdělit. Chci vás povzbudit, abyste opravdu usilovali o zdraví ve všech vztazích, které máte, ve kterých bylo napětí. Jsme rodina, to je víc než se scházet společně v jedné místnosti – jde tu o vztahy, společenství a rodinu.

E: Znamená to tedy, že společné uctívání je o tom, že každý má své osobní propojení s Bohem? Já sám někdy, když společně uctíváme Pána, se nemůžu soustředit a jsem roztěkaný. Ale když zavřu oči, je to nejlepší, co můžu v tu chvíli udělat, kleknu vedle židle a nenechám se v tu chvíli ničím jiným rozptýlit. Viděl jsem, že Kris to dělá také.
Co byste řekli někomu, kdo má problém sám se sebou ve svém osobním, soukromém uctívání Boha? Někdo se mnou nedávno mluvil a říkal, že nemá svůj osobní čas uctívání Pána. Jsou tedy možná někteří, kteří dávají přednost buď osobnímu uctívání anebo naopak společnému uctívání. Ale pojďme mluvit o problému v osobním uctívání.

B: Často chceme seznamy a návody toho, co máme dělat. Někdy čím víc mluvíme o uctívání, tím méně uctíváme. Když jsem sám a uctívám, tak jsem v klidu, přemýšlím, sním a tvořím a je pro mě těžké nedělat nic. Takže si někdy jen tak pustím chvály, lehnu si před Pánem a snažím se na něj napojit, moje vášeň se spojí s jeho. Hudba je nástroj, prostředek, který mluví k duchu, a myslím, že to je jedna z nejlepších věcí, co Bůh vedle nás stvořil. Je důležité strávit osm minut v uctívání a poslední dvě minuty prosbami, protože když prosíte Boha o věci na konci uctívání, prosby vypadají úplně jinak, než na začátku, protože po uctívání získáváte tu nebeskou perspektivu. Stejně jako u Davida, na začátku žalmu si třeba stěžuje na svoji složitou situaci, ale na konci dostane ten nebeský pohled na věc a také jeho modlitba se změní. Takže já si pustím CD a uctívám, dokud necítím, že moje srdce se propojilo s Bohem.

J: Myslím, že jsme v poslední době hodně mluvili o tom, jak mít takový uvolněný, radostný čas, jak být v pohodě a jen se prostě radovat a užívat si Boha. Je dobré najít to, co děláte rádi a dělat to s Pánem – třeba jít na procházku, jet na kole, plavat nebo jít na lov. Prostě přinést Pána do toho, co děláte. Bůh má rád, když se radujete, když si užíváte svého života. Já mám třeba ráda svoji zahradu a nacházím Boha v tom, co tam dělám a Bůh tam ke mně mluví. Možná prostě potřebujeme dostat nový pohled na to, co je uctívání. Není to jen o zpěvu, ale o tom užívat si Boha a radovat se z něj. Beni Johnson napsala knihu Šťastný přímluvce a já ji moc doporučuji, protože je o nalézání Boha a o dobrodružství tohoto procesu poznávání, což je uctívání.
Když jsem před pár lety procházela těžkým obdobím, moje přítelkyně Stacy Campbell mi řekla, že se snažím modlit se a projít tím obdobím, ale že potřebuji vypnout hlavu a mluvit a zpívat v jazycích. To protože můj duch a Duch svatý si dobře rozumějí. Znáte to, když vám myšlenky pořád běží hlavou a vy se z toho nemůžete vyhrabat? Doporučuji vám vypnout mozek a mluvit v jazycích, aby se váš duch napojil na Pána. Nechte Ducha svatého vzít vás tam, kde mysl třeba nechápe, ale kde se věci řeší.

E: Já jsem o uctívání zjistil, že je určitá metoda, kterou přicházím do Boží přítomnosti, a která funguje jen omezený čas. Třeba jsem chodil na horu uctívat Pána, měl jsem tam úžasný čas a najednou to přestalo fungovat a já jsem z toho byl frustrovaný. Pak jsem ale objevil, že mohu Boha uctívat, když řídím auto, tak jsem jeden čas jezdil hodiny v autě a říkal jsem si, že si Bůh z nějakého důvodu oblíbil moje auto. Chci vás všechny povzbudit, abyste si našli svůj osobní, individuální způsob, jak uctívat Pána, ať je to cokoliv a kdekoliv.
Často mluvíme o zpívání v Duchu, i při společném uctívání, co to vlastně je?

B: Má to co do činění se  zpíváním nové písně, spontánně a prorocky, linie mezi nimi je nejasná. Když lidé začnou zpívat z toho, co je uvnitř nich, spíš než podle slov, které se promítají na stěně, je na tom něco mocného. Zpěv v Duchu je vlastně o tom nečekat na další píseň, ale zapojit se do chvíle, kdy se Bůh chce projevit. Může to být třeba jedno slovo, které zpíváte 5 minut v jazyku, ale něco se přitom děje, je to jako zvuk mnohých vod. Když jste ve velké místnosti a všichni zpívají v Duchu, tak se slovy nedá popsat, co se zrovna děje. Je to duchovní záležitost, ale víme, že to je mocné, mění se při tom životy, dějí se uzdravení a vůbec to nedává smysl.

E: Takže doporučujete nejen mluvit, ale i zpívat v jazycích?

J: Ano, v jazycích se dá mluvit i zpívat. Často to není o jazyku, ale spíš o tom, co se ve vás děje, co Bohu chcete říct, svým vlastním způsobem, uvolnit slova, aby vyplavaly ven, aby se projevilo, co je uvnitř. Pokud chceš být dobrý prorocký zpěvák, existuje taková praktická věc, jak to trénovat – zpívej vlastní slova na již napsanou melodii nějaké písně, když třeba sekáš trávník nebo myješ nádobí. To pomůže, snadněji pak budeš plynout s Pánem.

E: Já to dělám, když sekám trávník, protože mě nikdo neslyší.
Když mluvíme o společném uctívání, tak nastávají takové chvíle, kdy vy už nezpíváte, ale hudba pokračuje. Co v té chvíli děláte vy a co máme dělat my? Lidé si třeba říkají, že už je konec písně a čekají na další, ale co byste jim doporučili, co můžou v tu chvíli dělat?

J: To je ten Sela moment, kdy rybaříme, hledáme, co vylovíme, co Bůh chce dělat. Říkáme Bohu, aby skrze nás dýchal, jestli chce, abychom šli na další píseň, co by se mělo hrát nebo kam chce, abychom se posunuli. Chceme vás povzbudit, abyste nečekali na další píseň, ale zapojili se, napojte se na Boha a zůstaňte v tom spojení. Často Bůh něco dělá v místnosti, a když zrovna nezpívám na podiu, moc ráda se do toho zapojuji. Třeba mám dojem, že přichází duch průlomů, že se mají dít průlomy v místnosti, tak se do toho napojím a deklaruji to. Tak vás chci povzbudit, abyste se k nám připojili, zapojte se a vytvářejte s námi ten velký obraz, zpívejte a vyhlašujte to, co cítíte, že vám Bůh dává na srdce.

B: Lidé mají tendenci po každé písni skandovat. Vzpomínám si na mládežnické konference, kde jsme hráli, a na konci písně někdo začal volat: Ježíš, Ježíš. To je sice nejmocnější jméno na zemi, ale v tu chvíli to není to, co dělá Bůh. Součástí chvíle Sela je přestávka, pauza a čekání na jeho vedení, místo toho, abychom dělali to, co umíme a na co jsme zvyklí. Všechny nejlepší písně, co jsme napsali, vždycky došly do toho momentu očekávání a tichosti Sela, kdy jsme hráli třeba jeden akord a čekali jsme na Boha, aby na nás něco vdechnul. Nebo někdo zahrál pouze jeden tón a najednou se proměnila atmosféra v místnosti a my jsme na to reagovali. Někdy je to dost trapné, protože úplně nevíme, co dělat. Nechceme třeba pokračovat v další písni, protože máme pocit, že by nám unikla ta chvíle, kdy Bůh bude něco v té místnosti dělat. Někdy zase někomu přijde, že je potřeba ukončit tu spontánní část, protože už je to moc dlouhé. To je zkrátka životní styl, někdy to trvá 30 sekund a někdy 10 minut. Tehillah chvála je následovat jeho vedení, takže i skončit v tu pravou chvíli. Tohle je uctívání, následovat Boží vedení a ne dělat nějaké věci, které jsme se naučili. Když cítím, že mě Bůh vede doleva, tak já půjdu doleva, protože mi to za to stojí.

E: Takže vy vlastně objevujete, hledáte a očekáváte na Boha, a my bychom měli dělat s vámi to samé také – čekat na Boha a následovat ho. Když nevíme přesně, k čemu nás Bůh vede, co se děje, sledujeme vás a jdeme do toho s vámi. To dělá Chris Quilala z Jesus Culture, dokáže jít přesně tam, kam ho Bůh vede. Zpívejte novou píseň – o tom jsme mluvili – zpívat v duchu, ale také vytvořit svoji vlastní píseň. Já mám několik takových svých písní a nikomu neříkám, o čem zpívám, jsou prostě moje osobní. Nemusí to být ani biblicky a teologicky přesné, ale vy víte, že vás Bůh slyší.

J: Vtipné je, když něco takového začnete zpívat na podiu, pak to vysílá televize, takže to všichni slyší a je to navěky zaznamenané. To je teprve legrace.

E: Chtěl bych zkoumat a zkoušet zpěv v jazycích a také zpívat svoji píseň, i když z toho vyleze něco divného, třeba i dost hrozného. Ale tady jde o ten pohyb, který vychází z našeho srdce.

J: Bůh miluje riskování. Když ve víře riskujeme a skočíme z toho srázu. Bůh mnohem víc chce, abychom se odvážili a třeba to znělo hrozně, než abychom si to všechno drželi v sobě a neudělali nic. Co je komu do toho, jak to vypadá a jak to zní, prostě se před ním odvažte!!!

E: Jenn, řekni nám o branách. Jak se dostat do bran?

J: Mám takový obraz, jak vstoupit do bran s díkuvzdáním, jak se o tom píše v Božím slově. Já si vždycky představuji, že ty brány jsou velké, masivní a těžko se otvírají. Pokud chceme vstoupit do Božích bran, musíme se prodrat tím vším, co se děje v našem přirozeném životě a odtlačit to pryč, abychom se dostali do jeho přítomnosti, abychom mohli zjistit, co on dělá a chválit ho i přes svoje nepříznivé okolnosti. To platí, ať už jste sami nebo ve společném shromáždění. Někdy máte chuť uctívat Pána, ale máte toho ve svém životě tolik, že se vám nedaří najít to šťastné místo s Pánem. Chci vás povzbudit, odsuňte všechno, co vás v životě tíží a vyhlašujte, kdo je Bůh a kdo vy jste v něm. Uvidíte, že se promění váš pohled na situaci i vaše přemýšlení, dostanete se k němu a uvidíte, co je schopen ve vás a v té situaci udělat.

E: Na závěr, něco o čem jsme hodně mluvili, je třeba vymazat tu hranici mezi podiem a lidmi. Nejde jen o to si společně zazpívat a dostat se do pohybu, ale aby se všichni zapojili do uctívání. Často jde o to, nechat vás vést nás, ale zároveň také nesmíme zůstávat na chvostu toho procesu, ale musíme se aktivně zapojit. Chci povzbudit církevní rodinu, ať už jste uctívání zažili roky nebo třeba jen rádi zpíváte nebo máte rádi ty písně. Role, kterou máme v uctívání, je zapojit se do toho, co Bůh dělá v místnosti a tam ho uctívat, chválit a klanět se před ním – to chci vyhlásit jako naši roli. Poslední věc, kterou bychom chtěli, aby z toho byl jen nějaký koncert nebo zpívaná.
Brian a Jenn, prosím modlete se za nás.

B a J: Bůh dokonává naši chválu. Otče, dělej něco mocného s jednotlivci i s celým společenstvím, pomaž nás, pomaž naše město, naše čtvrti, aby se naše chvála dostala k národům. Prosím, aby byly při chválách měněny lidské životy, dej na nás svůj plášť. Amen!

• 2. červen 2015