Petr Fiřt

Slide 1 Slide 2

PRINCIPY BUDOVÁNÍ SBORU Z POHLEDU NCD

NCD (Natural Church Development, Přirozený růst církve)

Petr Fiřt – Plzeň 2.4.2015
(přepis vyučování)

Nestyďme se čerpat z dobrého křesťanského materiálu. Není to primárně např. o knihách, ale chápejme, že jde o svědectví lidí, kteří s Bohem opravdu něco prožili a toto duchovní dědictví předávají dalším. Hodně o tom mluví např. Bill Johnson. Je ale třeba hledat v těch správných knihách a načerpat u těch správných lidí. Musíme vědět, po čem jdeme, tohle vyžaduje skutečný duchovní hlad.

Připomeňme si, že když tady mluvíme o církvi, o křesťanském společenství, o křesťanském sboru, tak jde o organismus - jsme přece tělo Kristovo. V 1.Kor.12 máme popis toho, jak tělo funguje (je to jako biologický pohled na tělo člověka). Bio je život, to znamená, že ten organismus je živý. Od Pána jsme dostali nový život a to v hojnosti (J10). Každý křesťan i církev jakožto organismus by se tudíž měl projevovat a to v hojnosti. Měl by mít vliv a měl by růst.

Pokud nám chce Bible ukázat na principy a zákonitosti v Božím království, pak často poukazuje na přírodu (např. 1K 11,14) skrze různá podobenství (zrno, setba, žeň).
V Písmu se ale mluví také o pouštích a pustinách. Nikdo o pustinu a poušť nestojí, každý chce zasévat a sklízet - pokud tedy nepatří do skupiny těch, kteří se vyžívají v náboženství bez Boží moci.

Dnes se podíváme na principy, které jsou tak důležité, že by je měl znát každý, kdo to myslí s členstvím v církvi vážně. Musíme pochopit podstatu, potřebujeme to do sebe dostat, potřebujeme, aby to byla součást našeho myšlení. Pokud to tak nebude, nemáme šanci. I kdybychom se dřeli jako koně a sloužili, až by se z nás kouřilo – výsledky by byly v nejlepším případě mizivé, či vůbec žádné.

Sborové aktivity jsou tu proto, aby se skrze ně projevoval Boží život. Každý pastor a každý normální křesťan chce, aby jeho sbor rostl. Samozřejmě to není o řevnivosti, rivalitě a soupeření ve velikosti sboru, i když věřím, že zdravá rivalita, není vůbec na škodu. V konečném důsledku jde o to, aby bylo co nejvíce lidí spasených, že sem má vtrhnout Boží království, lidé přijmou Ježíše, bude vyplundrované peklo a zalidněné nebe (viz. R.Bonnke)! A to jsou dobré motivy!

Bibličtí učitelé poukazují na to, že v samotném zárodku budování sboru existuje něco jako početí a porod. To mohou být např. modlitby. Někdo přijme na modlitbách vizi, jde za ní, dělá plány, je tam evangelizační práce, vznikne skupinka - prostě se tu narodí nové společenství, organismus. Když ta skupinka žije biblicky, předpokládá se, že se bude vyvíjet a poroste do samostatnosti tak, aby jednou byla sama rodičem (a prarodičem) – to znamená, že vyroste v dospělý sbor, který založí další sbor. Co se týče budování sboru, či jednotlivého křesťana, je dobré připomenout, že Bible - např. v 1J 2,12-14 mluví o duchovním růstu – tedy o dětech, mládencích, otcích. Jde o růst charakteru, celkové zralosti, růst ve víře. To také rozhoduje o tom, zda se dostaví plodnost či neplodnost. Sbor např. početně někam vyrostl, ale pak se růst zastaví, přijde stagnace nebo i úbytek členů.

1. Janova mluví o růstu v souvislosti se sycením se Božím slovem. To vede potom až k autoritě nad Zlým. Lidé se dají shromáždit všelijak. Ale jen pokud sbor žije Božím slovem a projevuje se tam Boží moc, která zázračně proměňuje lidské životy, můžeme mluvit o skutečném biblickém růstu.

Několik příkladů kvantitativního vývoje sborů v ČR:

KCP: 1.3.1991 – vznik, do r.1996 - růst na 62 dospělých, pak lehký úpadek do r. 1998, od r. 1999 do r.2005 - malý ale stálý růst, od r.2005 - stagnace a dokonce úbytek, od r. 2011 - oživení, a znovu mírný růst (Jan Zijlstra, Bethel) až do r.2014, od r. 2014 - mírný úbytek (KCP celkem cca 110 lidí).

Podobně sleduji vývoj růstu ve všech větších letničně charismatických sborech v ČR už od začátku osmdesátých let. Je dobré dlouhodobě vnímat růstové/nerůstové procesy ve sborech - jak probíhají a jak se tamní situace v tomto ohledu vyvíjí. Je také dobré znát i kratší období vývoje a jaký proces tam probíhá dnes. Hlavně ale chtějme vědět, co se děje v našem KCP!

Církev slouží k tomu, aby byli lidé zachraňovaní, ale podle sedmi obrazů církve (Derek Prince) může církev poskytovat službu de facto jako nemocnice – může být období, kdy se lidé dávají dohromady, léčí se. Stejně tak to může být také "tréninkové středisko" pro služebníky. Vždy se najdou nějaké překážky, které brání sboru postupovat dynamičtěji dál, je dobré ty překážky umět pojmenovat a nebalamutit se falešnými rádoby proroctvími, která se nenaplní, ale vědět, co se děje a co se s tím dá dělat. To, že víme, co se děje, ještě neznamená, že se to samo spraví. Ale je možné na tom efektivně zapracovat.

V Čechách není moc velkých sborů, ale ukázalo se, že malé sbory přivedou z dlouhodobého hlediska k Pánu víc lidí, než ty velké. Velké sbory ale mají větší možnost dělat intenzivnější a nákladnější programy - např. velké evangelizace, vydávání knih; když je víc lidí, je víc peněz, víc služebníků – může být rádio, televize, prostě velké křesťanské projekty, velké konference… ap.

Průměrná velikost sboru ve světě je 30-80 členů.

K budování sboru je potřeba duchovní pomazání, ale i pracovitost;  "kdo nepracuje, ať nejí", říká Písmo. Když někdo nepracuje, proč by mu měl růst sbor?

Je potřeba pracovat (sloužit) efektivně:
   a) sloužit
   b) sloužit správně (správné věci na správných místech)
   c) dělat to kvalitně

Sbor má být zdravý. Nejde jen o to, aby se věřící lidé nějak dali dohromady, aby se sešla nějaká skupina; musíme vědět, co je to zdravý sbor. Není zdravý proto, že si ho sami pochválíme, "vždyť je náš"!

V r. 1988 jsem poprvé navštívil nejrychleji rostoucí sbor v Německu (800 návštěvníků bohoslužeb), v záp. Berlíně (Wolfhard Margies). Zaregistroval jsem zde vynikající chvály, Boží moc, radost, prožil uzdravení po modlitbě, viděl jsem výborné vybavení prostor a spoustu dobře zorganizovaných a provedených aktivit. V té době jsem navštěvoval i jiný sbor na úplně jiném místě, kde jsem naopak kroutil hlavou nad tím, co vše je v křesťanských kruzích možné - v negativním slova smyslu. Prostě - obrovský rozdíl. Dnes, téměř po třiceti letech, mají tyto sbory přibližně stejný počet členů – to je asi tak polovina z toho původního a kvalitou jsou si též blízké.

A teď se dostávám k tomu hlavnímu dnešnímu tématu. Co ovlivňuje zdraví a následný růst sboru, zpracovává např. projekt NCD. Od začátku byl za touto prací Christian A. Schwarz – evangelikál, který se zajímal o růst sborů, jezdil po celém světě a studoval sbory, růst i nerůst sboru (podobným způsobem pracoval Rick Warren - největší baptistický sbor v Americe). Tyto projekty vznikaly, protože se prostě našli lidé, kteří chtěli vědět, proč církev nemá vliv a neroste tak, jak o tom čteme ve Skutcích.

NCD ukazuje v první řadě na biblický fakt, že růst církve je přirozený, Boží, a že Bůh dává k dispozici všechno potřebné k tomu, aby se každému křesťanovi a církvi dařilo; záleží na tom, jak se s tím, co Bůh dává, hospodaří, jak se s tím zachází a co dělat s překážkami a negativním prostředím, které tomu brání.

Mk 4,26 – Ježíš zde mluví o zrnu, semeni, které se zaseje do země a roste ani neví jak, tj. - samo od sebe. To je právě ten  přirozený růst - ta síla a energie, která ho způsobuje. Už tam je, přišla od Boha a my tam nemáme nic dodávat; my s tím musíme jenom nějak nakládat – zasít to a zacházet také vhodným způsobem s prostředím, kde to má něco vypůsobit.

Schwarz zkoumal (na všech 5 ti kontinentech, zpočátku v tisíci, později ve čtyřech tisících sborech), jestli existují nějaké principy společné rostoucím i nerostoucím sborům, podle kterých to roste nebo neroste, a jsou platné všude. Zjistil, že růst nebo naopak stagnaci sboru určuje osm oblastí sborového života. Mimochodem, R. Warren pracoval úplně nezávisle na Schwarzovi s 5 pilíři, ale týkalo se to úplně stejných oblastí jako u NCD („Cílevědomá církev“).

U těch osmi oblastí sborového života rozhoduje kvalita každé oblasti. Pokud má každá oblast určitou úroveň (nad 65), sbor roste. Problém je, když k tomu sbor při svém hodnocení nepřistupuje poctivě. Projekt NCD mimo jiné ukazoval na názory různých lidí i úspěšných pastorů na to, co růst sboru dle jejich zkušeností způsobilo a porovnává to s výsledky Schwarzovy studie. Ch. Schwarz mj. přišel na to, že hlavní princip růstu sboru je spolupráce s Duchem svatým. Zjistil, že úspěšné a rostoucí sbory jsou převážně charismatické - ty, které dávají dostatek prostoru Duchu svatému.

1K 3,6 - Bůh dává ten růst, ne my. Růstová síla je síla, která to dává do pohybu. Potřebujeme tuto energii využít, ale také odstranit překážky, které růstu brání.

Osm klíčových oblastí sborového života dle NCD – tyto oblasti ve sborech existují, ať to sbory vnímají nebo ne. Ve většině normálních sborů jsou zavedené, křesťané vědí, že to nějak ke křesťanství patří, ale málo křesťanů ví, jak moc jsou důležité, k čemu opravdu slouží a na jaké úrovni by měly být, aby to vůbec mělo smysl. Musí nám o to opravdu jít – ne se zabavit nějakým programem, ale chtít prožívat, že Bůh si buduje svoji církev. K těmto vyjmenovaným oblastem jsou přiřazena přídavná jména, která popisují kvalitu.

  • Zmocňující vedení – u vedoucího nejde o ten titul, funkci, ale že něco vykonává; biblické vedení je vedení, které zmocňuje Duch svatý a posouvá druhé dopředu. Ti pak slouží druhým tak, aby mohli duchovně růst, aby rostli v poznání, v charakteru, v nasazení, v efektivitě, aby objevili svoji identitu, vstoupili do povolání, aby skrze ně proudilo pomazání…, aby došlo k multiplikaci – aby sami rostli, ale pomohli růst i druhým (2Tm 2,2). Tohle se musí předávat z generace na generaci tomu, kdo to zase předá tomu dalšímu. Pokud se někdo nechce nechat vést, je třeba se za něj modlit a motivovat ho. Chvála, modlitba, kázání, to všechno musí vést a posouvat druhé někam dál, musí to někam směřovat, vedoucí musí mít vizi. Jako jiný termín se užívá učednictví – někdo je dál a předává to tomu, kdo tam ještě není, ale klidně se nechá i přerůst. Problém je, že se to nedělá - a proto není růst.
  • Služba využívající dary – využívá se duchovní obdarování člověka. Slouží lidé, kteří objevili svoje povolání, zaslechli Boží hlas. Jsou to lidé, kteří mají mezi sebou koinonii, jsou vykazatelní, vyzkoušení. Když je Bůh potvrzuje a mají v pořádku charakter, pak je to ono. Přináší to dobré ovoce, které pomáhá tomu, aby sbor rostl. Vedle těch nadpřirozených obdarování jsou používány i lidské schopnosti.
  • Vroucí zbožnost – biblická zbožnost, která přináší ovoce a je efektivní. Někdy se zbožnost druhých, třeba úspěšných, jen vnějšně napodobuje a vzniká „sborový folklór“. Je to prachsprosté náboženství. Je nutné se dívat do Písma, zda prováděná zbožnost má biblický základ a je vypůsobena Duchem svatým. Musíme ji provádět ve svobodě, z víry a ne proto, že to dělá někdo druhý nebo že to od nás někdo vyžaduje. K čemu je zbožnost, ke které se Bůh nehlásí? Zbožnost musí být vroucí, horlivá, ale také se musí dělat dobře, aby přišlo dobré ovoce.
  • Funkční organizace – je potřeba organizovat, v církvi nemá být bordel, ale Boží řád. Musíme však myslet na to, aby ten řád nepodvazoval Ducha svatého. V kvalitních sborech je dobrá organizace, musí tam být lidé, kteří to mají na srdci, vezmou to za své a dělají to dobře. I při dobré organizaci je ale potřeba dávat pozor na to, aby se nebral prostor Duchu svatému!
  • Inspirativní bohoslužby – lidé z toho něco fakt mají, motivuje je to, něco se tam děje. Sbory rostou, když mají kvalitní bohoslužby. Kvalitu tomu dává prostor pro Ducha svatého, kázání Božího slova, kvalitní uctívání, prostor pro duchovní dary, - prostě je tam Boží přítomnost!
  • Skupinky s komplexní náplní – musí být kvalitní, má tam být pastorace, musí tam být biblická koinonia, kvalitní vedoucí. Ti neslouží někomu jen k pomoci z osobních problémů, ale aby mohl sám sloužit druhým. Probíhají tam modlitby a hlavně evangelizace. Pokud ne, skupinka není komplexní.  Skupinka musí přispívat k tomu, aby sbor rostl. Pokud lidé jenom chodí na skupinku, ale nesdílí se, nebude tam koinonia, skupinka nebude kvalitní, bude to překážka pro sborový růst.
  • Evangelizace zaměřená na potřeby – musí být skutečný zájem o lidi, přesně takový, jako je Boží zájem o člověka, nejde tu o humanismus, o sentiment. Jde to rovnou z Božího srdce a tohle bez Ducha svatého jednoduše nezvládneme. Bez něj to žádná evangelizace nebude. Např. Hledači mohou být dobrou platformou pro to, aby do toho člověk vstoupil; může to být i zábava, protože Duch svatý je daleko ochotnější, než si myslíme, chce nás namotivovat, povzbudit, ukázat nám, že je k dispozici; my to můžeme zkusit a zjistit, že to jde, že to funguje. Na druhou stranu to určitě nenechá u toho, aby si z toho někdo dělal srandu. To hlavní, co má jít k druhému člověku, to je něco z Božího srdce, skrze nás, to znamená, že my musíme být propojení s Božím srdcem. Evangelizace je ale také o tom, že jako rybáři lidí občas někoho ulovíme. Není to o akcích, ale o tom, že Ježíš řekl, že z nás udělá rybáře lidí a bylo by divné, kdyby nebylo nic. Jak to, že se chodí na Hledače, evangelizuje se, ale lidé se neobrací? Na to se musíme zaměřit a zkoumat to, jestli vůbec evangelizujeme. Není to o technice a o tom něco zorganizovat, není to o tom si jen vyzkoušet, jestli je Duch svatý k dispozici. Musí tu proudit Boží láska z Božího srdce přes nás k lidem!
  • Láskyplné vztahy – koinonia – biblický termín pro soužití lidí ve sboru, vztah k druhým lidem plný Boží lásky. Vztahy nemáme proto, že je nám někdo sympatický nebo proto, že nám to Pán nařídil, ale dobré vztahy máme díky tomu, že jsme napojeni na Pána a proto můžeme např. nadpřirozenou schopností odpouštět, získávat moudrost jak jednat s lidmi a mít soucit, který jde rovnou z Božího srdce. Není to humanismus, milování člověka člověkem, tam jde jenom
    o to lidské, pozemské. Tady jde o vztahy v Pánu, je to láska v Boží pravdě. Patří k tomu i vykazatelnost, a sdílení jedněch s druhými. Nesdílí se jen přednosti, ale i naše slabosti. Církev to též buduje, je silná a projevuje se zde ta růstová síla.

Všechny tyto oblasti jsou důležité. Zároveň musí být spolu propojené; pokud jsou v pořádku, sbor roste. Pokud nejsou silné všechny oblasti, sbor může růst, ale zároveň lidé také odchází. Je rychlejší růst, je pomalejší růst a zrovna tak rychlejší i pomalejší úbytek.

NCD dělá na sborech audit, kde se zjistí, jaká je úroveň sborového života (v těch 8 oblastech). Výsledky ukážou kvalitu sboru, a kdo s tím umí zacházet, může to použít k tomu, aby se zvyšovala úroveň jednotlivých oblastí a tím pak celého sboru. Postupuje se tak, že se zvýší úroveň té nejslabší oblasti (faktor minima) a využívají se k tomu ty silné oblasti.

NCD také mluví o šesti biotických principech:

  • Růst – aby šel vývoj sboru dobře, aby procesy správně běžely, je potřeba do sborového života zavést pro-růstové myšlení. To není nic jiného, než vědět, že je potřeba do těch osmi jmenovaných oblastí dostat kvalitu. V Bethelu se mluví o tom, že je potřeba zavést a pěstovat kulturu Božího království (je to trochu jinak rozdělené, ale jedná se stále o stejné principy), používají pojem „momentum“ = hybná síla, energie, která to dává do pohybu a způsobuje, že se to rozvíjí a roste. Pro-růstové myšlení – v  Bethelu by se řeklo „zavést a pěstovat kulturu Božího království“, Schwarz by řekl „zavést biotické principy“ – obojí je de facto stejné. Důležitá je vzájemná závislost těch osmi oblastí, aby byly propojené - patří k sobě. Musí to být ale propojené správně, ve správné harmonii a správně uspořádané. Pokud tu není řád, je v tom sice život, hýbe se to, ale projevuje se to jako rakovina – roste to, ale sbor jako organismus to ničí. To je princip ďáblova království, ničí sám sebe vlastním hněvem.
  • Rozmnožování – žádný organismus neroste do nekonečna (křesťan, vedoucí ani sbor). Je nutné mít potomky, aby přišla další generace (učedníci, následovníci). Jinak se růst dřív nebo později zastaví. Studie prokázaly, že malé sbory přivedou k Pánu víc lidí než velké sbory.
  • Přeměna energie – když se někdo nově obrátí, je nezbytné ho hned vést k tomu, aby evangelizoval - má kontakty ve světě, a když je někdo dobře nastartovaný, nažhavený, je třeba tu energii využít a nasměrovat správným způsobem. Povzbudí to nesmírně jeho, toho, koho evangelizuje, i celou církev.
  • Víceúčelovost – když se něco ve sboru dělá, má to být efektivní, nemá se plýtvat energií. Např. vedoucí vede a zároveň někoho vychovává, nedělá to zvlášť – vede skupinku a zároveň vychovává nástupce. Stejně tak chválič chválí a zároveň může vyučovat jiného budoucího chváliče.
  • Symbióza – ve sboru může být zdravá konkurence, je potřeba ovlivňovat druhé lidi tím, co dělám, namotivovat je, aby se vydali stejnou cestou, je potřeba mít zdravé ambice. „Když může on, tak já taky“ – ale v dobrém slova smyslu, ne ve zlém. A to sbor rozhodně posouvá dopředu.
  • Funkčnost – 1 K 10,23 – mluví se zde o budování a o tom, že můžeme dělat různé věci, ale máme dělat hlavně to, co způsobuje společný růst, co buduje společenství – kázání, chvály, modlitební, promítání… aj. i naprosto všední služby a aktivity – ale musí vždy budovat, pomáhat společnému růstu, musí nést biblické ovoce.

Chceme-li mít dobrý, zdravý a rostoucí sbor, je potřeba lidí, kteří mají pro-růstové myšlení (ne program).

V NCD se dále objevuje termín „nové paradigma“. Jde o novou skutečnost, nový faktor - technokratický (organizačně, technicky zabezpečený) a spirituální (duchovní) a o vyváženost mezi vedením a působením Ducha svatého a mezi plánováním a fyzickými aktivitami. Jsme duch, máme duši a žijeme v těle – jsme vedení Duchem svatým, přemýšlíme (duše), ale je potřeba také skutky víry vykonat (tělem). Nové paradigma je o té vyváženosti. Schwarz přišel na to, že sbor, kde je toto vyvážené, je zdravý a roste. Ef 2,10 – my máme dělat skutky, které pro nás Bůh připravil - a pak to pojede. Pán buduje svoji církev, o to my se nemusíme starat; musíme tomu jen porozumět, správně se k tomu postavit a dát se Bohu k dispozici.

Závěr: Koho se tohle týká? Každý nemusí znát celou terminologii NCD, ale ty principy ano. Vedoucí to musí znát určitě, všech se to týká do určité míry a každého se to hodně týká v nějaké oblasti. Vedoucí to koordinuje, nemůže ale stejnému člověku pořád dokola něco vysvětlovat, když už by to ten dotyčný měl mít po letech křesťanství ve svém myšlení. V těle Kristově, když je to dobře propojené, to dobře funguje – koordinace, vzájemná závislost, vzájemné ovlivňování. Tělo člověka je dobře zařízené, je tam dokonalá harmonie, je to zázrak. Já se musím dát v Těle Kristově k dispozici tak, abych byl k něčemu takovému použitelný. Kdo nechce např. žít v koinonii, propojený s ostatními nebude.

Pokud do toho člověk nepronikne, nebude mít stejné myšlení, nebude mít to pro-růstové myšlení, nebude aktivní nebo naopak blbě aktivní (rakovinotvorný) – nebude tím živým kamenem, ale slabým článkem sboru. Chceš být slabým článkem sboru???

Kniha Johna C. Maxwella: „Týmová spolupráce“ – ukazuje na to, jak se jednotlivci dostali daleko jenom díky tomu, že měli kolem sebe dobrou partu lidí, bez kterých by nic nedokázali (např. Einstein, či mnozí horolezci). Mluví také mj. o tzv. slabém článku v týmu - lidé v týmu jsou ohodnoceni – první až čtvrtý za 10 (maximum), pátý jenom za 5 (poloviční). Výsledek je 45, a kdyby to bylo dokonalé, výsledek by byl 50. Jde tu o sčítání (jako sborový růst, kdy přicházejí jednotlivci, kteří jsou přičítáni – a jsme za to rádi). Existuje ale růst, kdy dojde k bodu zlomu, jednotlivci vstupují do svého povolání a dochází k multiplikaci – násobení, které je mnohem rychlejší, než to sčítání. Pokud tým dělá jen to, co řekne jejich vedoucí a jeden člověk v týmu je na poloviční úrovni, úbytek v konečném důsledku činí 10 %. Když se to ale dá do pohybu, když vezmou ti lidé svou službu zodpovědně a vstoupí do svého povolání (samé 10), dochází tam k násobení - pak je to 10x10x10x10x10=100 000. Když je tam ten jeden slabý článek (ta 5), pak je to 10x10x10x10x5=50 000 - úbytek činí 50 %. V tomto případě okrade ten člověk tým o hybnou sílu a potenciál, jeden člověk to zastaví. Stačí, aby se jeden člověk postavil k věcem jinak, a zastaví věci nebo úplně vykolejí celý sbor. „Úsilí všech musí mít stejný cíl. Je to velmi výrazný prožitek, když energie týmu začne žít svým vlastním životem.“
Ale pozor! - musí to být dobře uspořádané, myšlení musí být stejné, všichni musí táhnout za jeden provaz a musí pracovat pro jeden cíl. Stačí, aby jeden – a stačí málo – začal žít svým vlastním životem, a je z toho rakovina, která je zpočátku malinká, ale v konečném důsledku zabije celý organismus! A není jenom začátek a potom strašný konec, ale je i něco mezi tím – organismus někdy dlouho trpí, strádá, živoří. Když se někdo hrdě hlásí ke sboru, ale má špatný přístup, může být neskutečnou překážkou. Jsou ale i lidé, kteří mají problém se spravedlností a obviňují se a jsou překážkou, protože mají o sobě špatné myšlení.

Je nutné, aby bylo zdravé jádro sboru, aby tam byli lidé poctiví, vykazatelní, aby si důvěřovali, aby dokázali pojmenovat, o co usilují a jak to budou dělat, aby táhli za jeden provaz - to může sbor posunout dál. Zdravý sbor se může vytvořit jenom ze zdravých lidí, kteří jsou upřímní a milují pravdu. Nepochopí to jenom ten, kdo to pochopit nechce.

Když se podíváme na velikost našeho sboru, KCP potřebuje, dle mého, 4 až 5 lidí, kteří tyto věci pochopí, vezmou si to za své a budou pro to žít – pak je šance na růst. Jeden to neutáhne (nebo jenom krátce), dva to oživí na čas, nastartují to, dotáhnou to mnohem dál, běží to ale jenom nějaký čas, než to začne upadat. Proto potřebujeme 4 až 5 lidí, kteří objeví tyto principy. Momentálně je potřeba získat 2 až 3 lidi s tímto myšlením, pokud ne, nebude nic. Je to potřeba předávat, vychovávat lidi,  pokud se to podaří předat, dojde k multiplikaci. Chci upozornit na jednu věc - není to náročnější než udělat řidičák na auto. Osobně jsem přesvědčen, že pokud k tomu získám v blízké době 2 nebo 3 lidi, sbor se rozroste.

Sbor stárne, a i když roste, neroste do nekonečna. Musí přijít potomek, nová práce. Tím nemyslím tzv. alternativní programy, skrz které de facto křesťan ze sebe shazuje svoji odpovědnost a ke kterým se Bůh nepřiznává. Není špatně, když sbor zemře, i to patří k životu. Pokud má 10 dětí (založil 10 dalších sborů) a vnuky a pravnuky, tak ať ten sbor klidně zanikne.

Víte, mít poznání je riziková záležitost. Když nic nevíte, tak jste spokojení; když má člověk poznání, hodně ví, hodně se dozví - a nejen dobré zprávy. Naším posláním je ale špatné procesy zastavit a zvrátit je. K tomu je potřeba pár lidí zasažených Duchem svatým, kteří budou poctivě a božsky efektivně pracovat.

  • 1. duben 2015