V neděli odpoledne se mi v areálu, kde trávíme se sborem společnou dovolenou, ztratila kabelka. Zatímco jsem zmateně pobíhala po objektu a snažila se ji najít, Justýnka a Viki (12 let) se jednoduše zeptaly Boha, kde ta kabelka je. Byly si naprosto jisté a řekly mi, že nemám mít starost, že kabelka se našla. S jistotou mě vedly ke vjezdu do areálu, kam zrovna přijíždělo neznámé auto. Člověk, který z něj vystoupil, držel v ruce mou kabelku! Našel ji rozsypanou na silnici, a protože v ní byla také Bible, napadlo ho, odvézt ji do konferenčního centra Immanuel, kde jsme na dovolené.
Byly jsme s holkama šťastné, jak to celé dopadlo (ztratil se mi jen menší finanční obnos, protože ten den jsem si vyndala z peněženky několik tisíc a schovala jinam!). Celou situaci pozoroval Jirka (15 let) a mně se zdálo, že on z toho vůbec radost nemá. Nedalo mi to a zeptala jsem se ho proč. Řekl, že tohle je pro něj další důkaz toho, že Bůh nejen existuje, ale má o nás velký zájem. A tohle zjištění se mu v té chvíli vůbec „nehodilo“, protože chtěl po dovolené úplně opustit Boha i společenství. Teď prožil, že prostě odejít nemůže a že musí opravdově dát svůj život Bohu. A to taky ten večer udělal!
Bůh vždycky udělá ještě něco víc, než o co ho prosíme. On je lepší, než si myslíme! Může si použít jakoukoliv situaci k tomu, aby někomu ukázal, jak moc dobrý opravdu je.
Jana Prokopová