Ahoj všichni, chtěl bych se s vámi podělit o jeden nedělní zážitek.
Už v týdnu jsem měl takový neodbytný dojem, že až půjdeme v neděli odpoledne se skupinkou ven, zažijeme něco neobyčejného. Plní očekávání jsme se sešli na náměstí TGM v Příbrami – věděl jsem, že máme jít právě tam. Přestože na ulicích téměř nikdo nebyl, nějak jsem si byl jistý, že jsme na správném místě. Už v týdnu mi Bůh řekl, že chce uzdravovat nemocné. Řekl jsem to tedy i ostatním a začali jsme vyhlížet příležitosti. Vyndal jsem kytaru a začal hrát píseň „Už nejsem otrok“. Najednou se na téměř prázdném náměstí objevila velká skupina lidí – byli to různým způsobem tělesně postižení lidé a jejich doprovod. Zamířili přímo k nám! Jak k nám přicházeli, nepřestával jsem hrát a několik lidí z naší skupinky se vmísilo mezi tu skupinu a začali se za ty nemocné modlit. Boží přítomnost na tom místě „zhoustla“ a my měli možnost s nimi strávit skvělý čas. Dva z nás měli i příležitost říct, jak se to stalo, že začali žít s Bohem.
Brzy vyšlo najevo, že se tam tahle skupina neocitla jen tak náhodou – několik okolností najednou způsobilo, že se potkali právě s námi a právě v ten čas. Vlastně už ani neměli být v Příbrami, měli tak trochu zpoždění na své zpáteční cestě do Českých Budějovic. Ale Bůh tohle setkání naplánoval!! Dokonce se po chvíli ukázalo, že se znají s křesťany z našeho sboru, kteří působí v Budějovicích.
Lidé z doprovodu nás požádali, jestli bychom se mohli modlit také za ně. Dostali spoustu slov povzbuzení a ptali se, jaký máme názor na uzdravení od Boha. Mohli jsme jim vyprávět o tom, co Bůh dělá, nějaké naše zkušenosti, ale i ukázat na to, že Bible je jasně pro uzdravení.
Odpoledne ale ještě nekončilo! Krátce potom, co jsme se s nimi rozloučili, přijelo na náměstí auto a z něj vystoupili manželé a dávali pít svým psům. Všiml jsem si, že ten pán má na krku límec. Dodal jsem si odvahy, šel za ním a nabídl jsem mu modlitbu - měl zlomené obratle. Modlitbu neodmítnul, ale přišla také jeho manželka a vyšlo najevo, že je věřící a zatímco jsem se modlil za jejího manžela, otevřeně si povídala s několika lidmi od nás. Nakonec jsme se loučili s tím, že by někdy rádi navštívili naše shromáždění, přestože jsou z Prahy.
I když jsme neprožili viditelná uzdravení na místě to odpoledne, bylo úplně jasné, jak ta setkání připravil Bůh. Odcházeli jsme plní očekávání, co se stane příště!
Michal Kostiha, Příbram