Ahoj všem, kdo jste hladoví po Božích věcech.
Chtěl bych se podělit o několik příběhů, které jsem prožil v poslední době. Věřím, že cokoliv Bůh dělá, dělá se záměrem a vždy má dobrý plán, jak uskutečnit svou vůli a to nejlépe tak, že si použije naší maličkost. Pro mne z toho vyšlo jediné, vytrvat až do konce a to nejen v modlitbách, ale třeba i v tom neopouštět sny, které mám.
Poslední doba byla přesně ta, kdy jsem si říkal, že už se modlím dlouho a vlastně se nic neděje. Byl to jen pocit a teď už vím, že Bůh nepřestává pracovat nikdy. Začalo to velkou proměnou vztahu mezi mnou a mým kolegou v zaměstnání. Pokud bych měl tento vztah nějak definovat, tak byl, jak se říká, na bodu mrazu. Ježíš však naslouchal modlitbám a postupně připravoval půdu pro NOVÉ. Nemusel jsem udělat téměř nic, ale tento vztah se proměnil pod mocí Božího požehnání, a další zastávkou na pomyslné dráze tohoto vztahu může být klidně Boží náruč a spasený život.
Další příběhy vypovídají o tom, že Bůh nezapomněl ani v této době na své slovo, že pokud položíme na nemocné ruce, budou se mít dobře a to, že jméno Ježíš je nad každé jméno.
Jednomu z mých kolegů, který se jmenuje Luboš, nalezli v krvi nějakou abnormalitu. Začal jsem se za něj doma modlit a Pán mi řekl, ať jdu za ním osobně. Když jsem mu nabídl modlitbu, nějak dlouho neotálel a ještě se usadil na lavičku, aby měl pohodlí. Po modlitbě vstal a povzbuzen konstatoval, že prožil nějakou sílu a že ve jménu Ježíš něco bude. Ježíš však pracoval v jeho srdci dál a ten samý den o několik hodin později za mnou přišel, velmi děkoval za požehnání a byl moc vděčný za to, že mám zájem o jeho život. Tatínek mi zde otevřel dveře do jeho srdce a věřím, že Luboš prožil zlepšení svého stavu, ale hlavně opravdové setkání s živým Bohem.
Neuběhlo ani pár dnů a Pán přede mne postavil další výzvu. Další můj kolega Pavel se snažil zvednout těžký barel s vodou, pohmoždil si záda a téměř půl dne chodil shrbený. Když jsem ho potkal již po několikáté, začal mi vyprávět, jak měl domluvený výlet na kole a teď na něj nebude moci. Konečně jsem našel odvahu a osmělil se nabídnout mu modlitbu a to i v přítomnosti dalšího člověka. Položil jsem na něj ruce a modlil se ve jménu Ježíše za uzdravení a do toho jsem mu prorokoval, že Pán je radost a naděje pro něj a jeho výlet. Když jsem dokončil modlitbu, tak bolest ustoupila o 85 % a já se modlil ještě jednou a Pán dokončil, co začal. Pavlova záda byla uzdravena na 100 % a po té, co se Pavel kroutil sem a tam, jestli je vše opravdu v pořádku, jsme oslavovali Boha a prožívali opravdovou radost.
Bůh je dobrý a má dobrou náladu, to je bezesporu. Všechna tato svědectví ve mně vyvolávají odvahu a touhu zkoumat, co je Boží vůlí pro můj život, kdo opravdu jsem v Kristu a snít velké sny s Otcem.
Michal Kostiha, KCP