Tým florbalistů, se kterými hraji v Příbrami ligu, mě s manželkou pozval na zahradní párty, ukončení sezony. Po delším rozvažování, jsme nakonec vyrazili a očekávali, jak to dopadne.
Když jsme tam přijeli, už nás vyhlíželi jako speciální hosty. Ihned po přivítání jsme se zapojili do rozhovorů. Jeden z přítomných, kterému patřila zahrada, mě po ní začal vodit a ukazoval mi “energetické body” a mluvil o zlém a dobrém tady ve světě, o energiích co má v sobě a tak podobně. Vypadalo to skoro, jako by se mne jako věřícího snažil trumfnout.
Jak se odvíjel čas, někteří se dostávali do nálady a zábava byla opravdu různá. Hostitel v jednu chvíli zvedl jednoho kolegu z legrace do vzduchu a jak ho pustil, silně mu prasklo v zádech a on se sklátil k zemi. Ten člověk s “energiemi” přispěchal a začal onoho nebožáka s pochroumanými zády jakoby léčit. Zkoušeli různé manévry a pozice, potom do něj “pouštěl energie” atp. Zlepšení bylo zanedbatelné a spíše mu vše přinášelo bolest.
C, přisedl jsem k němu a jednoduše ho oslovil. Říkám mu: “Věříš v Boha?” “Ne, nevěřím.” A já na to: “Jenomže Bůh tě chce teď uzdravit. Můžu se modlit?” “Jasně, modli se,” byla odpověď. Přikázal jsem bolesti ve jménu Ježíše, aby odešla, pozval jsem Ducha svatého a najednou Pán přišel a vše narovnal tak, jak to má být. První co dotyčný řekl bylo, že když jsem se modlil, tak cítil, že jeho život je najednou v pořádku, jako by byl tam, kde mám být. Potom vstal a začal tam různě sebou házet, aby vyzkoušel, co se mu to stalo se zády. Když to viděli ostatní, začali ho všelijak zvedat a zkoušet to.
Uzdravení bylo 100% a já a Pán jsme měli otevřené dveře do jeho srdce. Celé tři hodiny, co jsme tam byli, se ode mě nehnul a sdílel se o tom, jak Bohem opovrhoval a o jeho rodině. Pak jsem se za něj modlil ještě jednou, aby se znovu setkal s Pánem. Ten večer se v jeho životě něco proměnilo a bylo to vidět i na jeho tváři, která zářila - byl jako jiný člověk.
Potom jsme měli s manželkou ještě možnost svědčit hrstce dalších, kteří měli zájem s námi mluvit o Bohu a pak jsme plní nadšení jeli domů a po cestě slavili Pána.
Věřím, že s evangeliem máme dveře otevřené do srdcí dalších lidí a že i toto setkání bude pokračovat.
Michal Kostiha, Příbram