VALEČ (20. 5. 2017)
Při příležitosti městských slavností ve Valeči jsme byli pozváni, abychom hráli v katolickém kostele. Po místní mši jsme ještě zůstali v kostele se skupinou sourozenců z našeho sboru a tak, jak jsme zvyklí, uctívali Boha. Dveře kostela zůstaly otevřené a hudba přilákala návštěvníky místních slavností. Přicházeli v menších skupinách, chvíli poseděli v kostelních lavicích, pak je vystřídala jiná skupina.
Prokládali jsme písně svědectvími a lidem říkali evangelium, takže během krátké doby asi 40 příchozích slyšelo evangelium. Také jsme se za několik lidí modlili.
Asi v polovině mi přišlo jasné slovo, že tam je muž s bolestmi v obou kolenou. Jakmile jsem to vyslovil, okamžitě se přihlásil asi 40-letý hromotluk, který tam v tu chvíli byl s celou rodinou a řekl: “To budu asi já.” Zeptal jsem se ho, jestli se za něj můžeme modlit, aby byl uzdraven, a on souhlasil. Poté jsem ho vyzval, aby kolena vyzkoušel. Začal se procházet a všelijak zkoušet a byl velmi udivený, protože bolest, kterou cítil celou dobu, odešla. Prohlásil to tam nahlas a tak radostně, že ostatní začali spontánně tleskat. Když to uviděla jeho žena, řekla mu, ať nás požádá, abychom se modlili také za jeho bolavá záda. Udělali jsme tak, také velmi povzbuzeni a přišlo opět uvolnění i do oblasti zad.
Přestože jsme na začátku jeli do Valeče se smíšenými pocity a nevěděli, co očekávat, odjížděli jsme úplně nadšení z toho, že náš Bůh se opět projevil jako ten, který uzdravuje, povzbuzuje a žehná všude, kde jsou otevřené dveře.
Pepa Prokop, Plzeň