Vojenské cvičení
Čtrnáct dní uprostřed lesa, v jednom stanu s vojenskou jednotkou. “Co tady mám, Pane, dělat? Moji sourozenci si užívají semináře s argentinským pastorem a já tady trčím uprostřed skupiny ‘pohanů’,” ptal jsem se v modlitbě Ježíše. “Když už tady musím být, tak Tě žádám o příležitosti svědčit lidem o Tobě.” Měl jsem zkušenosti a víru, že Bůh rád takové příležitosti dává.
Každé ráno jsem začínal v pět hodin na okraji lesa na posedu, odkud jsem pozoroval východ slunce, četl si Bibli, modlil se a uctíval Boha chválami. Prožíval jsem tam Jeho nádhernou přítomnost.
A pak to přišlo:
Lidé za mnou začali sami chodit. Jedni chtěli, abych se modlil za jejich dlouhodobě bolavá záda - bolest odešla okamžitě, za bolavé oko, poškozené při práci - místo horka a pálení dotyčný překvapeně sděloval, že přichází úplně chladivý pocit. Další přišel s velkými bolestmi zad, bránily mu v práci - přikazoval jsem bolesti, aby odešla ve Jménu Ježíše, ale hned se nic nestalo, až když jsem začal prosit Ducha svatého, aby dotyčného naplnil svou přítomností - bolest přes noc úplně ustoupila.
Pak jsem se, ani nevím jak, dostal ke skupince tří kolegů a mluvil s nimi o Ježíši, dokazoval Jeho dobrotu, spásu a pravdu citacemi z Písma. Měli spoustu otázek a vydrželi poslouchat celé tři hodiny. Jednoho jsem tak inspiroval, že si Bibli ihned nainstaloval do mobilu, protože si chtěl přečíst to, co jsem říkal.
Následně za mnou přišel jeden člověk a svěřoval mi svá nejvnitřnější tajemství a zajímal se o to, jak se na to dívá Bůh. Poukázal jsem na některá místa v Bibli a ten člověk se rozhodl, že si to v Bibli také sám prozkoumá.
Někdy se mi zdálo, že “kážu z Bible” celému stanu. Někteří poslouchali velmi pozorně a měli i otázky, jiní mě a Bibli odmítali, ale příležitostí mluvit o Ježíši bylo opravdu hojně. Později jsem měl ještě pár osobních rozhovorů s jednotlivci a za některé jsem se i modlil.
Jsem nadšený a zároveň překvapený, kolik Nebe jsem tam, uprostřed lesů, mohl prožít. Jsem Bohu nesmírně vděčný za každou příležitost sdílet se o Jeho dobrotě a vidím, že lidé, jak je psáno v Bibli na to vlastně čekají. Vyhlížím také ty opravdu zachráněné, kteří se rozhodnou s Ježíšem sami žít.
Michal Kostiha, Příbram