Odjížděla jsem do Reddingu s velkým očekáváním. Byla jsem si úplně jistá, že tam pro mě Bůh něco má. To, co jsem prožila mnohokrát předčilo mé představy. Ze zkušeností vím, že nezáleží na tom, kam jedete na dovolenou, ale s kým. Nádherná příroda, oceán, přátelští lidé, velká auta, široké silnice, příjemné počasí - to vše by bylo na nic, kdybychom neměli tak super partu. Bylo nás 18 lidí ze čtyř českých měst, s některými jsme se znali lépe, s některými skoro vůbec. Ptáte se, co nás spojovalo? Hlad po Bohu.
Bethel je křesťanský sbor, kam jsme jeli na pětidenní konferenci
"Škola uzdravování". Hned první den, ještě ani nezačalo shromáždění, jsem se cítila doma. Musím zmínit, že tam bylo tak 600 cizích lidí, kteří vytvořili atmosféru lásky, úcty, radosti. Ta byla stejná v předsálí jako u pódia, ve dne v noci.
Letěla jsem přes půl světa, aby mi Bůh řekl něco o Boží rodině. Hned první den, kdy jsem si opravdu lebedila ve shromáždění věřících z celého světa a užívala jsem si povídání o uctívání mě Boží Duch vyrušil nějakými otázkami.
Slyšela jsem: „Líbí se ti, když tvůj syn jezdí na koloběžce kolem domu?“ Odpověděla jsem: „Jo, jasně že líbí.“ „A líbí se ti když tvoje dcera jezdí na koloběžce?“ Zase říkám „Jo, líbí...“ „A líbí se ti víc, když jezdí každý zvlášť nebo spolu?“ „No jasně že spolu!“ A On na to povídá: „No a? Už tomu rozumíš?“ A já v tu chvíli pochopila něco, co mi nedalo tisíc přednášek. Bůh, náš Bůh nás miluje, protože jsme jeho děti a má velikou radost, když se spojíme v uctívání, když jeden druhého potěšujeme, když dáváme hlavy dohromady, když sdílíme své nápady, pomáháme si, smějeme se spolu i pláčeme spolu. Možná ti to připadá obyčejné, možná už takový život dávno žiješ, ale tohle bylo pro mne zjevení úplně jiných dimenzí. Bůh ke mě pak mluvil v dalších obrazech, mluvilo vlastně všechno, i v noci jsem byla do ranních hodin vzhůru a snila jsem o Něm, jaký je úžasný, kolik nádherných dárků a překvapení nám každý den dává. Až jsem dospěla k nápadu, že mu musí ty nápady někdy dojít. Ne to je samozřejmě vtip, On je Bůh, je kreativní, stvořil svět, jemu nemohou dojít nápady. Někde jsem četla, že jen mravenců vymyslel přes 12 tisíc druhů! A představ si, jak si můžeme "hrát", když máme takového Tátu, který je všudypřítomný a všemocný. To znamená, že je přítomen všude - ne skoro všude a že může dělat všechno - ne skoro všechno. On by nás vlastně ke svému dílu ani nepotřeboval, zvládne to, ale Jeho baví dělat to s námi. Líbí se mu, když s Ním počítáme. Protože nás miluje.
Protože jsem jeho rodina. To mě úplně dostalo!
S tím souvisí otázka identity. Dítě také počítá s Otcem jen tedy, když otce zná, když je v jeho životě přítomný a ono s ním má vztah. O tom dítě v normální zdravé rodině ani nepřemýšlí, prostě má maminku a tatínka a pozná je, ví, jak vypadají a ví, co od nich může čekat, jakou mají povahu. A má jistotu zaopatření. Když jsme se znovu narodili z vody a z Ducha a nejsme si jisti svou novou identitou, tak je to jako když přijedeš k Ježíši na rozbitém kole. A chceš to kolo od Ježíše opravit. Možná jdeš ještě dál a jsi tak smělý, že chceš od Ježíše nové kolo. Ale On ti chce dát Ferrari! Musí se proměnit tvá mysl.
Markéta Rybková, KCP