Kapitola 1. Jak to všechno bylo
Role Ducha svatého v křesťanském životě byla už mnohokrát probírána a zdůrazňována. Je mnoho kompetentnějších služebníků, kteří by se zhostili úkolu psát na toto téma daleko lépe. Přesto si dovolím k tomu, co už bylo kdy řečeno, přidat několik svých vhledů a zkušeností, které jsem za 33 let svého křesťanství mohl díky Bohu získat.
Na začátku osmdesátých let jsme se radovali z toho, že učení o „znovuzrození“ je i u nás – v tehdejším Československu – „normální“. Zástupci tradičních církví s liberální teologií nás už nemohli zastavit. Se střídavými úspěchy jsme bojovali i za to, aby se ten, kdo přijal Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele a Pána svého života, dozvěděl i o možnosti být pokřtěn v Duchu svatém a mluvit novými jazyky. S učením o znovuzrození se dalo v církvi povolené komunistickým režimem ještě vydržet. Šiřitelé učení a praktik křtu v Duchu svatém už ale byli často církevně perzekuováni, přinejlepším trpěni, často však ze sborů i denominací vylučováni. Charismatická obnova se ovšem zastavit nedala, protože šlo o Boží hnutí, které zasáhlo celý svět. Dá se říci, že vyvrcholení tohoto hnutí u nás bylo v období "sametové revoluce", kdy se do té doby "podzemní" křesťané – tj. letniční a charismatici, mohli zaregistrovat a celkem bez omezení působit ve společnosti. Jakousi manifestací toho, jak Pán duchovně budoval svoji církev, byly v r. 1990 velké veřejné evangelizace, navštěvované mnoha tisíci účastníky. Na těchto akcích se Duch svatý projevoval tak výrazně, že o zázracích Božího uzdravení informovaly i oficiální sdělovací prostředky. Dá se říci, že v té době vzniklo v České republice a na Slovensku minimálně 80 - 100 nových letničně - charismatických sborů. Toto duchovní dění probíhalo už několik let před tím i v západním světě, kde díky větší svobodě nebylo bráněno křesťanům udržovat kontakty s nositeli probuzení v zemích jako Jižní Korea či Argentina.
Jeden až dva roky po sametové revoluci u nás došlo k určitému ochlazení, vystřízlivění, a to i přes možnost působit svobodně ve společnosti a i přes to, že křesťanům už nebylo bráněno v přístupu k učení, materiálům, či v cestování (do míst kde probíhalo probuzení). Znovuzrození křesťané naplnění Duchem svatým si najednou nevěděli rady a dostavily se první náznaky stagnace. Naštěstí tato doba netrvala dlouho a duchovní hlad mnohých byl utišen. Boží království bylo opět evidentně na postupu a Duch svatý se znovu „dostával ke slovu". V r. 1993 totiž přišla tzv. "Nová vlna Ducha svatého". Křesťanský svět se začal nevídaně propojovat a zdánlivě neslučitelná duchovní hnutí se dostávala pod nový vliv Ducha svatého. Radost byla veliká a jeho působení nevídané. Je zajímavé sledovat, skrze které služebníky se toto hnutí přinášející občerstvení pro církev po celém světě šířilo. Budu jmenovat: Kathryn Kullmannová, Benny Hinn, Claudio Freidzon, Randy Clark a Rodney Howard Brown. Můžeme se ptát, co na těchto lidech bylo tak zvláštního, že si je Pán použil. Nevím vše o všech, ale každopádně každý z nich nějak pochopil důležitost role Ducha svatého. Jejich vliv byl bez nadsázky celosvětový a způsobilo to jen několik málo jednoduchých skutečností: Dali ve svém životě Duchu svatému ten správný prostor, byli ve správný čas na správném místě a propojili se duchovně s jedním nebo několika málo správnými lidmi. Výsledky se dostavily – naprosto enormní!
Po tomto občerstvení přišlo další jakési "vystřízlivění". Církev de facto nevěděla "co s tím". Smát se v Duchu svatém a válet se při tom po zemi už tak "nebavilo". Mezi charismatiky v ČR se našlo také dost kritiků tohoto duchovního dění, protože nevšední přítomnost a působení Ducha svatého překazilo ekumenické choutky tehdejších duchovních představitelů. Ti odeznění této vlny spíše uvítali. Toto odmítnutí však nesdíleli například někteří vedoucí ze Slovenska. Naopak – věděli, že bez pomazání Ducha svatého se dál v šíření evangelia nedostanou. Bylo zajímavé sledovat, jak dělali, co mohli, aby Jeho přítomnost na shromáždění udrželi. Riskovali a nebáli se určitého chaosu a horlivě usilovali o duchovní projevy. Ducha svatého nalézali hlavně v uctívání a i v této oblasti se začali dostávat do dimenzí, které dosud československé křesťanstvo neznalo, na rozdíl od ČR, kde se až do dnešní doby odehrává cosi, co je těžké pojmenovat. Zpátky ke slovenským sborům – celé toto usilování o Boží přítomnost na shromážděních i v běžném, osobním křesťanském životě vrcholilo úspěchem v evangelizačním tažení. Církev na Slovensku (KS Milosť) začala růst a roste dodnes. Její vliv je výrazný v současnosti i v ČR.
Duchovní ochlazení po Nové vlně Ducha svatého nastalo nejen v ČR, ale dá se říci, že i v celé západní Evropě. Pán ale na svoji církev nezapomněl. Duch svatý celou tu dobu nespal. Služba Claudio Freidzona, Randyho Clarka roste a my zjišťujeme, že tzv. Nová vlna Ducha svatého nejen pokračuje, ale i nabírá na intenzitě. Výše jmenovaní služebníci po cca dvaceti letech přijíždějí znovu do Evropy a přinášejí nádherná svědectví o působení Ducha svatého a rostoucí církvi. Čím dál tím větší vliv má na celosvětové duchovní dění také hnutí Bethel a jeho duchovní otec Bill Johnson (mimochodem úzce propojený s R. Clarkem, Cl. Freidzonem, H. Baker ap.). Je naprosto evidentní, že žijeme v důležité době, že naprosto nevšední působení Ducha svatého a Boží sláva v církvi je na programu dne. A co je na tom nejkrásnější – je to pro každého! Pro každého, kdo miluje Pána, kdo miluje Boží království.