Kapitola 2. O co tu vlastně jde - podstata křesťanství
Položme si pro někoho jistě zbytečnou otázku: Co vlastně znamená být křesťanem? Známé fráze, kterými tento stav běžně popisujeme, se nám nějak vyprazdňují a nevěřící už celkem nezajímají. Je jim téměř jedno, jestli křesťanem jsi nebo ne, a nevadilo by jim, kdybys jím nebyl. Ocitáme se tak často v situaci, ve které byli Ježíšovi učedníci za Jeho tělesného působení zde na Zemi. Byli pro lidi zajímaví tím, že On dělal zázraky a oni Mu byli nablízku. Ale když například v Markovi 9 byli žádáni, aby pomohli zdémonizovanému chlapci a neuspěli, rozhodně už pak nebyli centrem pozornosti. To byl pouze Ježíš sám. Po Jeho odchodu k Otci byla situace podobná. Učedníci, dokonce již znovuzrození křesťané, pro společnost nebyli ani trochu zajímaví a je ani nenapadlo společnost ovlivňovat a mezi lidmi nějak misijně působit. Naopak, Petr např. usoudil, že jít na ryby bude dokonce lepší. Podobně to "balí" i spousta dnešních věřících v Ježíše Krista. Nemají ani pomyšlení, že by mohli sehrát nějakou důležitou roli v tom, jak současné i budoucí dění na téhle zemi bude vypadat.
Je tohle normální? Protože jsme si na to zvykli, tak pro mnohé asi ano, ale z biblického pohledu to normální není. Ten "normální" a neutěšený stav trval tehdy až do Letnic. Pak se splnilo "Otcovo zaslíbení", přišel Duch svatý, a protože učedníci už byli Ježíšem vyškoleni v tom, k čemu byl poslán, začali s ním ihned spolupracovat. Úspěšnost jejich služby a dynamika, kterou se Boží království od té doby šířilo, byla naprosto nevídaná. V Písmu je rychlost tohoto Božího hnutí přirovnána k morové nákaze.
Když se ptám, co je vlastně podstatou křesťanství, nemám na mysli dle Bible vyznávat, že jsem znovuzrozený, mám odpuštěné hříchy a mám věčný život, či být členem místního křesťanského sboru a vykonávat v něm nějakou službu. To mnohdy pravda je, ale přece jen myslím na něco jiného, co je ještě větší podstatou křesťanské víry. Podíváme se na toto téma blíže.
Jako znovuzrození křesťané máme odpuštění hříchů a věčný život, ale nějak se nám s tím nedaří šířit Boží království po celé zemi. V našich poměrech spíš zápasíme o přežití, sbory a církve duchovně i početně živoří. Buďme za odpuštění hříchů a věčný život vděčni, ale je nutno posunout se dál, jinak těžko prožijeme například 1. Korintským 15, že se Boží záměry s námi a s celou touto zemí naplní.