Kapitola 3. Boží povolání pro tebe
Stále platí, že největší zázrak je, když se někdo obrátí k Pánu a je znovuzrozen. Tam začíná život té nejvyšší kvality a hodnoty. Je to ale teprve začátek. Život jako takový Bible nazývá cestou, či během – a rozhodně ne na krátké tratě. I sprinteři s těmi nejrychlejšími starty někdy dobíhají až mezi posledními a v některých případech dokonce vůbec nedoběhnou.
Dobrý začátek je nutností (bez znovuzrození neexistuje žádné křesťanství), ale platí i "kdo vytrvá až do konce, bude spasen", a "najde Syn člověka při svém příchodu víru na zemi?" Například podobenství o hřivnách a další biblické výpovědi nás upozorňují na to, že vyhodnocovat se bude celé to období, které zde na zemi strávíme. Byli jsme stvořeni s určitým záměrem, nejsme náhoda a 2. Timoteovi 1,9 nám říká jasně, že Pán nás nezachránil pouze proto, abychom nezahynuli, ale proto, že již před věčnými časy s námi měl určitý záměr.
Je naprosto v pořádku, když se k zázraku znovuzrození stále vracíme, vyjadřujeme Pánu za něj vděčnost a svědčíme o tomto Božím jednání druhým. V pořádku ale nemůže být, pokud křesťan po více letech, neřku-li desetiletích, zůstává, co se týče zkušeností s Pánem, ovoce svého žití a vlivu na běh tohoto světa, vlastně na stále stejné úrovni. Pokud se člověk zarazí ve fyzickém růstu v raném dětství, nazýváme to poruchou. Pokud se člověk ve čtyřiceti – padesáti letech chová dětinsky, protože "zamrznul" mentálně, nejspíš mu to projde. Pokud ale člověk nemůže vykázat za spoustu let svého křesťanství růst, ovoce a jasné důkazy o tom, že objevil své povolání od Pána, vstoupil do něj a vykonává ho, zdá se, že to téměř nikomu nevadí. Není to nějak převrácené? Nezáleží dle Galatským 6 hlavně na Novém stvoření, na duchu, kterého jsme od Pána při znovuzrození dostali? Pokud jsme dostali od Pána dar nového života, tak ne proto, abychom ho měli, ale abychom s ním něco udělali (viz podobenství o hřivnách).
Ti, kteří neznají správný smysl svého života, často mají za jednu z mála radostí v životě oslavu narozenin (ať už svých nebo někoho druhého). Mnozí oslavují existenci svého bytí, často s jediným cílem – pomocí alkoholu, či dárků "být v centru pozornosti", být aspoň chvilku důležitější než ti druzí a tím si navodit ten pocit, že přece jen mají jakousi hodnotu. Je to pochopitelné, každý to potřebujeme, ale je to ubohá náhražka toho, jaký záměr má s naším životem Pán. Slav narozeniny, fyzické i duchovní, ale vedle vyjádření vděčnosti Pánu za záchranu využij tuto událost k monitorování a kontrole toho, v jakém bodě se nacházíš, jaké procesy ve tvém životě, či přímo v jednotlivých složkách naší osobnosti – tj. duchu, duši, těle, probíhají. Zda se tyto procesy ubírají správným směrem a zda události, jež je doprovází, jsou znameními, že se naplňuje Boží povolání pro tvůj život.