V neděli 21.8.2016 jsme prožili velmi dobrý čas se skupinkou na ulicích Příbrami. Když jsme se sešli, měl jsem dojem, že nás Pán posílá žehnat lidem. Měl jsem s sebou kytaru, krátce jsme hráli, chválili Pána a modlili se za Boží setkání, až vyrazíme.
Během modliteb jsem přemýšlel nad tím, jak vlastně Ježíš sloužil lidem, když chodil mezi městy. Došlo mi to, co jsem četl již dříve. Ježíš miloval lidi (1.Jan4:7-21), znal jejich potřeby (Jan2:24, Žid4:13) a přinášel slovo, které lidé následovali (Jan1:1-5, Žid 4:12). Rozhodl jsem se takto lidem sloužit.
Opodál seděla skupinka tří lidí, dva chlapy a slečna, tak možná kolem 30 let. Byli tak nepřítomně zahleděni do náměstí a dění na něm. Od Pána mi přišlo, že jim chce něco vyřídit a tak jsem k nim vykročil trošku nejistě, protože byli z těch řad lidí, kteří na první pohled nevypadají moc přístupně - trošku rebelové.
První mi přišlo, že mají srdce bojovníků a společně na něco čekají. Když jsem jim to řekl, bylo vidět, že zbystřili a očekávali, co bude dál. Potom mi přišlo pro každého z nich nějaké slovo, na které všichni jen trošku nechápavě pokyvovali, že je to pravda. Řekl jsem jim svoje svědectví, jak jsem se setkal s Bohem a o Ježíši, který má pro ně vítězství v tom boji, který bojují ve svých životech. Přišlo mi, že mám dát výzvu jestli se také chtějí setkat s Bohem a vydat Ježíši svůj život.
Po této výzvě slečna nijak neotálela a řekla, že chce přijmout Ježíše. Modlili jsme se spolu uprostřed náměstí a bylo to úžasné, její tvář se proměnila a potom říkala, že takový den v životě neprožila.
Modlím se, aby v jejím životě došlo k opravdovému znovuzrození, aby se stala Božím dítětem. A ti chlapi, aby hledali Boha, protože On se jim chce dát nalézt. Michal Kostiha, Příbram