Děti hledají poklady!

Vždy než vyrazíme hledat poklady – lidi, které ten den Bůh má na srdci, napíšeme si, jak mají vypadat a kde je máme najít i co mají za problém. Věříme, že Bůh s námi mluví a pokaždé podle mapy poklady nacházíme. Je to pro nás často stejné překvapení, jako pro ty, které oslovíme. Pak je čas jim rozdávat lásku, kterou pro ně Bůh má.

Áron (10), Noemi (7)

Lukáš 9,1-2 + 5 Máme rukavice moci. Jdeme uzdravovat nemocné!

Po cestě na náměstí 17. listopadu v Příbrami jsem říkala dětem svědectví a pod nohama mi prolétlo bílé peříčko. To je první znamení. Duch Svatý jde s námi.

Na náměstí byla paní podle mojí mapy (černá bunda s vysokým límcem a modrou šálou), ale chvátala a nechtěla se s námi bavit, tak jsme počkali, až odjede a žehnali jsme jí.

Přešli jsme k čistírně oděvů, tu měla na mapě Noemi, a hledali další poklad. Vyhlíželi jsme paní v zelené bundě, fialové čepici, černých botách a s bolestmi zad. Kolem nás proběhla Lenka P. Na sobě měla oblečení na první pohled totožné s mapou. Lenka chvátala na plavečák, tak jsme šli s ní, vyprávěla, že zrovna dnes jí doktor zjistil nový problém v zádech. Než jsme se rozešli, Noemi přikázala bolestem ze zad ustoupit. Další den Lenka vyprávěla, že se jí plavalo dobře a záda ji vůbec nebolela.

Když jsme se vraceli zpět na náměstí, děti si v sázkové kanceláři všimli Noemi spolužáka. Odpovídal indíciím na Áronově mapě, tak jsme vešli dovnitř a rozpovídali se s jeho maminkou, která seděla za přepážkou.Zrovna končila, tak jsme jí pomohli s úklidem kanceláře. Nabídli jsme jim modlitbu za toho klučinu a maminka to moc chtěla. Měl problémy se školou a soustředěností. Když jsme se během modliteb drželi za ruce, uprostřed nás se na zemi objevilo další bílé peříčko. Duch Svatý je s námi! Maminka byla zaskočená chováním svého syna, po celou dobu byl nezvykle klidný a poslušný. Během času, který jsme v kanceláři strávili, jsem mamince i její těhotné kolegyni svědčila o Ježíši. Na závěr jsme ještě té kolegyni žehnali zdravím pro ni i pro její holčičku. Byl to naprosto nevšední a úžasný čas!

Vrátili jsme se na náměstí, kde nám došlo, že na Áronovu mapu (zelená bunda a problémy s učením) sedí ještě jeden poklad. Byl to on sám. Požehnání dostal i on.

Během hledačů jsme také viděli sanitku a promlouvali zdraví do života toho, koho vezla. Pak jsme viděli zástupce ředitelky z mojí školy, žehnali jsme škole, jejímu vedení i studentům. Šli jsme i kolem sboru a žehnali rozhovorům, které tam zrovna probíhaly. Koneckonců, naše slova mají stvořitelskou moc!

Anička Míková, 16 let,KCP

  • 25. březen 2015