Bill Johnson
překlad Andrea Lexová
Klíč k zázrakům
Ježíš jednou nazval skupinu přihlížejících pokrytci, protože dokázali rozpoznat počasí, ale nedokázali rozlišovat časy. Je jasné, proč byl Ježíš raději, když lidé uměli rozlišovat časy (duchovní klima a období), než když uměli rozpoznat počasí. Už ovšem není tak jasné, proč je proto nazýval pokrytci.
Mnoho z nás si myslelo, že umět nahlížet do duchovní oblasti je spíše výsledkem speciálního daru než osobní zodpovědnosti každého jednotlivce. Ježíš pronesl ono obvinění na adresu farizeů a saduceů. Už jenom fakt, že zrovna od nich Ježíš vyžadoval, aby viděli, je dostatečným důkazem, že každý tuto schopnost obdržel. Kvůli svým zkaženým srdcím se stali slepými vůči jeho sféře a byli souzeni pro svůj nenaplněný potenciál. Zkušenost znovuzrození nám umožňuje vidět srdcem. Srdce, které nevidí, se nazývá tvrdým. Víra nikdy nebyla určena jen k tomu, abychom se dostali do Boží rodiny – je tím, co způsobuje, že je pro nás život v rodině příjemný. Víra vidí, přináší Jeho království se svými zdroji do popředí. Boží zdroje jsou přístupné vírou. Ježíš nám přikázal, abychom „nejprve hledali Boží království“. Pavel řekl: „Zaměřte se na věci nebeské, ne na věci pozemské.“ Také prohlásil: „Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.“ Bible nám jasně přikazuje, abychom se zaměřili na neviditelné. V Písmu se toto téma objevuje natolik, že nás to v naší západní kultuře může znervózňovat, protože spíše preferujeme hmotný svět. Ale v neviditelném spočívá tajemství nadpřirozena, které v církvi chceme obnovit. Ježíš nám řekl, že dělal jen to, co viděl dělat Otce. Takovýto vhled je naprosto nezbytný pro ty, kteří chtějí víc. Mnoho Jeho skutků (např. bláto na očích slepého) pramenilo z Jeho schopnosti vidět.
Bohu hodně záleží na tom, aby nás naučil vidět. Umožňuje nám to skrze Ducha svatého, kterého nám dal jako učitele. Používá různorodých studijních materiálů a postupů. Ale jedna oblast, která je zároveň největší výsadou křesťana, je přístupná pro každého, totiž uctívání.
Neuctíváme, abychom se naučili vidět, ale vidění je vedlejším produktem uctívání. Ti, kdo uctívají v duchu a v pravdě, se učí následovat vedení Ducha svatého. Oblast Jeho vlivu se nazývá Boží království. Centrem tohoto království je Boží trůn, který stojí na chválách Jeho lidu. V prostředí uctívání se učíme věci, které jdou mnohem dále, než kam sahá náš intelekt. David byl tímto natolik ovlivněn, že všechny jeho úspěchy blednou ve srovnání s tím, jak poddal své srdce Bohu. Víme, že se naučil vidět v Boží rovině, díky výrokům, jako např.: „Stále si stavím Hospodina před sebe. Když je mi po pravici, nepadnu“ (Žalm 16,8). Boží přítomnost ovlivnila jeho vidění. Neustále procvičoval rozpoznávání Boží přítomnosti. Boha viděl denně, nikoliv tělesnýma očima, ale očima srdce.
Výsada uctívání je dobrým výchozím bodem pro lidi, kteří nejsou zvyklí zabývat se těmito tématy vyskytujícími se v Písmu. Během uctívání se můžeme naučit věnovat pozornost daru, který nám Bůh dal, totiž vidění srdcem. Jak se budeme učit uctívat s čistým srdcem, naše oči se postupně budou otevírat. A můžeme očekávat, že uvidíme to, co Bůh chce, abychom viděli.