iMOMENTUM

Krása

paulmanwaring.com/podcasts/beauty

Zadal jsem na internetu do vyhledávače slova krása, příběh, motivace, úspěch – a dostal jsem celou stránku odkazů o hubnutí.
Když se řekne krása, slyšíme často jen něco mělkého, pomíjivého a nějak spojeného se sexualitou (jako se dává na billboardy).
Ale pochopení krásy je klíč k našemu povolání (destiny), k naplnění Božích záměrů a k tomu, abychom byli jako děti.

Řecká definice krásy je neoddělitelně spojená s časem. Být krásný znamená "být v tom nejlepším okamžiku".
Je krása pětiletého člověka, krása padesátiletého, krása pětadevadesátiletého... Když se malé holky snaží oblékat jako starší a starší dámy jako mladší, působí to urážlivě. Něco míjejí.

Ježíšova krása vyvrcholila na kříži. Ačkoli to byl navenek nejošklivější moment v dějinách, ve skutečnosti to byla jeho nejslavnější chvíle.

Když chceme v Království používat definice odjinud, skončíme s něčím mělkým a pomíjivým.

Pavlova definice krásy: Krása je to, co přitahuje naši duši, zve nás k intimitě (abychom ji poznávali blíž) a vždycky vyžaduje otázku: "Jak mohu vzít to, co je pro mě krásné, a oslavit tím Boha?"

Žalm 27,4 – přebývat v Božím domě a hledět na Hospodinovu nádheru.
Neustále si uvědomovat Boží přítomnost a hledět na to, co přitahuje tvou duši a nutí tě se ptát: "Jak mohu vzít to, co je pro mě krásné, a oslavit tím Boha?"

2. Mojžíšova, Bůh do lidí vložil svého ducha moudrosti, aby vyrobili stánek, náčiní pro bohoslužbu a kněžská roucha „ke slávě a k ozdobě“. Krása a moudrost jsou propojené.

Na krásu se v Bibli klade velký důraz, proto ji musíme správně definovat.

Zruční řemeslníci vědí, jak vyrobit něco ke slávě i kráse. Potřebujeme obojí.

Tvoje definice slávy ovlivní to, kde budeš slávu očekávat. Pokud svou definici zakládáš na církvi/církevních prostorách, budeš setkání se slávou očekávat jen tam.
Boží sláva je důsledek toho, že se Bůh projevuje. „Tam venku“ je spousta slávy, kterou máme prožít. Pokud slávu definujeme jako spojenou s církví/církevními prostory, pak jsme nechali krásu venku.

Sláva a krása má být jak „tam venku“, tak i „tady uvnitř“

Izajáš 61: Bůh dává krásu místo popela Popel na hlavě byl symbolem žalu, zármutku a tím někdy i odloučením od ostatních. Někteří lidé mají svoji mysl v popelu.
Kněžská roucha „ke slávě a k ozdobě“ zahrnovala i pokrývku hlavy.
Píseň písní: zajala jsi mé srdce jediným pohledem.
Krása je tím, co nás přitahuje, co nám rozbuší srdce, co nám vyčistí mysl.

Ezechiel 28: Lucifer býval plný moudrosti a dokonalý v kráse – aby ukazoval na Boha. Když padnul, padla s ním i krása.
Co mělo ukazovat k Bohu a vést lidi k Němu, se samo stalo prostředkem k nasycení, což nás od Boha odtahuje. Krása zakázaného ovoce oklamala Evu.

My máme být plní moudrosti a dokonalí v kráse.

Každý z nás v sobě má od Boha touhy, něco nám připadá krásné a přitahuje nás to. Ty touhy do nás Bůh vložil a pak je naplňuje.

V každém z nás je kousek Boží krásy, který může být vyjádřený jedině skrze nás. Když to všichni lidi dají dohromady, bude z toho mozaika Boží krásy. Ten svůj dílek potřebujeme objevit a žít, protože nikdo jiný to naše přinést nemůže.

Tvořivost máme k tomu, abychom ukazovali na Stvořitele. Bez toho se z talentovaných lidí stávají bohové a z jejich díla modly. Talentovaní lidé ve světě se často trápí a nevědí co se sebou, protože nemají kam svůj talent nasměrovat.

V církvi jsme kráse a talentu moc prostoru nedali, nemohly se plně rozvinout.
Zapomněli jsme, že ve 2.Mojžíšově naplnil Bůh lidi svým duchem moudrosti, aby mohli vyrábět věci pro bohoslužbu, věci „ke slávě a k ozdobě“.
Dělali to, co milovali, a milovali to proto, že svýma rukama vyjadřovali to, co v nich bylo od Boha, a oslavovali ho tím.

A my jsme nechali slávu v církvi a krásu mimo.

Chvála: „Uctívejme Pána v nádheře jeho svatosti…“ Jestli je to z náboženství, je to hrozné: „Uctívejme Pána, protože máme pravidla a někdo nám nařídil, jak máme žít.“ Ale být úplně jiný a úplně oddělený pro naplňování Božích cílů pro tuhle planetu, to je krásné! A v téhle kráse se budeme klanět Hospodinu.

Když objevíme, kým nás Bůh stvořil, a když jsme tím naplno, pak nás nebude přitahovat žádné jiné lákadlo, všechno bude až na druhém místě.

Účelem krásy je nasměrovat veškeré stvoření k Bohu.

Krása je klíč k tomu, jak být jako děti. Děti vidí krásné věci všude, chodí po světě a žasnou nad nimi. Ježíš řekl, že máme být jako děti. Jak moc na tom pracujeme? Musíme se častěji dívat na hvězdy a žasnout
Úžas = krása + tajemství. Život bez krásy a bez tajemství je hluboká chudoba.

"Bůh je největší dítě v celém vesmíru! My všichni ostatní jsme se s věkem stali cynickými." Bůh je nadšený z každé sedmikrásky – a my po nich šlapeme.

Krása je klíč k tvému povolání – najdi, co je pro tebe krásné. Nesnaž se být jako ostatní, necpi se do škatulek! Je „legální“ dělat to, co tě bere (viz 2. Mojžíšova). V tom je duch moudrosti, že najdeš ten svůj kousek krásy od Boha. V čem se cítíš skutečně živý? I kdyby to byl třeba tenis, je to legální.

Krása je klíč k naplnění Božích záměrů – protože krása ukazuje k Bohu, on je Stvořitel. Umělci kopírují druhé plus vyjadřují sebe sama. Bůh nemá, koho by kopíroval, on vždycky vyjadřuje sebe sama.
Uskutečni se, děj se! (You happen!) Jestli nevyjádříš to, co do tebe Bůh dal, pak tenhle konkrétní aspekt Boha nikdo neuvidí.
Někteří lidé ti možná řeknou: "to nezapadá do škatulky, to je „nelegální“, to není krásné, to je světská krása a nenos ji do církve..."
Ale Bůh se vyjádřil tím, že tě stvořil! Jestli do tebe dal něco ze sebe a ty máš rád dejme tomu tenis, ale řekneš si, že je to ze světa a že musíš být kazatelem, tak je to náboženství. Náboženství v tobě zabije to, co má skrze tebe být vyjádřené.

Bůh chce krásou uzdravit rozrušenou mysl, zklamané srdce, diskvalifikované ruce a nesoustředěného ducha.

Rozrušená mysl – nedaří se ti zklidnit nebo uspořádat myšlenky, nebo tvoje myšlenky vždycky končí v negativitě či smutku.

Zklamané srdce – když jsi toužil po kráse (ať už jsi byl zamilovaný a odmítnutý, nebo jsi toužil po něčem, co ti přišlo krásné a co sis přál) a byl jsi odmítnutý nebo ti to nějak jinak nevyšlo. A teď se bojíš znovu hledět na to, co je pro tebe krásné.

Diskvalifikované ruce – když nevíš, že je dovoleno mít rád a dobře umět tenis nebo psaní… a necháš to obdarování ležet ladem a třeba se za něj i stydíš.

Nesoustředěný duch – nedaří se ti zaměřit se na to, co je nejdůležitější a jít po tom. A to nejdůležitější je Žalm 27,4. Přebývat pořád v Božím domě a hledět na Pánovu krásu.

• 29. prosinec 2014