Dovolím si napsat pár slov k tomu, co se se mnou dělo dnes při chvalách na shromáždění v Příbrami, v neděli 1. 2. 2015. Předem děkuji Pánu a chváličům. Byli dokonalý Boží nástroj. Při první chvále mi Pán řekl (teď už vím, že skutečně On), abych šla a vyhlásila, že kdo má namožené svaly a koho bolí břicho, tak těm dá při chvalách odpočinutí a zhojení. Moc se mi to nezdálo, a tak jsem zůstala stát, i když ty věci přicházely znovu.
Pak jsem věděla, že je v místnosti ještě jeden člověk, kterému mám něco vyřídit, ale vůbec jsem netušila, co s tím. Při třetí chvále se mi udělalo dost špatně a Tatínek mi ukázal na sestru R. a říkal mi o ní zvláštní věci, že bude promlouvat do životů lidí jak věřících, tak nevěřících, že bude mluvit mocně a to, co řekne lidem, se pak bude dít. Také bude mít velice konkrétní poznání. Přišlo mi to jako nějaká „prorocká služba“ a pak jsem viděla takový paprsek, ale vypadal jako meč, byl rychlý a ostrý a roztínal tmu a zasáhl přesně cíl. A k tomu řekl: „Tak sestru R. vidím já, Bůh.“ Úplně jsem nevěděla, jakou roli v tom hraji já, a navíc mi bylo pořád dost zle, žádný slastný pocit jsem neměla. Pán mi řekl: „Jdi a uveď ji do toho“, ale to se mi už vůbec nechtělo. Šla jsem, protože jsem to nedovedla ovládnout.
Vždycky jsem si lámala hlavu, jak učedníci všeho nechali a šli. A tohle puzení se nedalo ovládnout, nešlo to zastavit. Došla jsem k R. a jemně jí to chtěla sdělit, ale to taky nešlo, chtělo se mi křičet a jásat a měla jsem z toho takovou „nablblou“ radost. R. má svůj kus příběhu, ale letmo mi řekla, že se za své povolání modlí a včera prosila zoufalá Pána, ať ji někoho pošle. Mimochodem právě ten den měla R. tři roky od znovuzrození.
Mějte se fajn; KCPMarkéta V.