Kris Vallotton
Morální revoluce je důležitou knihou pro mládež, rodiče a duchovní vedoucí a klidně by mohla určovat standardy pro budoucí generace. Přináší odpovědi na sexuální revoluci, kterou si prošly poslední dvě generace. Kris Vallotton, vynikající autor a skvělý vypravěč, si udrží váš zájem, zatímco vaše mysl a duše budou napojeny pravdami Písma dokreslenými příběhy ze skutečného života, jež vás nenechají chladní.
Poslání organizace Morální revoluce
moralrevolution.comNaším posláním je pomocí materiálů — jež vyzbrojují a zmocňují společnost, aby dosáhla celistvosti — inspirovat morální revoluci, která podporuje kulturu lásky a úcty mezi generacemi.
Morální revoluce je organizace tvořená vášnivými lidmi, kteří radikálně milují a stejně jako Martin Luther King sní o tom, že budou katalyzátorem celosvětového hnutí. Toužíme po tom, aby toto hnutí přetvořilo pohled, který má svět na sexualitu, definici nenarozených, pojetí rodiny, přijetí ostatních generací a úctu ke všem lidem bez ohledu na jejich názor nebo přesvědčení. Oddali jsme se tomu, abychom odkryli kořeny nezdravého ekosystému, který podporuje morální úpadek a podrývá základy naší společnosti.
Shromáždili jsme se pod praporem skutečné lásky, abychom našli řešení problémů, jež jsou u kořene, ne abychom jen dělali kosmetické úpravy. Jsme přesvědčeni, že zdravé kultury vznikají na základě povzbuzování, inteligentního a nezaujatého vzdělání a upřímného a transparentního odhalení skutečnosti, spíše než na základě strachu, trestání a pravidel. Věříme, že lidé se budou chovat vznešeně, když je bezpodmínečně milujeme, správně vyzbrojujeme, spravedlivě vyučujeme a rovnocenně zmocňujeme.
Připojte se k revoluci, ať společně můžeme utvářet historii.
Odhalená pravda o sexuální čistotě.
Křesťané příliš často prezentují sex a sexualitu jako něco špatného a podstrkují nám, že Bůh je proti nim. Často používají taktiku strachu a postoj "sexualitu skrývej až do manželství". Jednou církev dokonce sex nazvala nezbytným zlem plození. Tento postoj je úplně mimo Boží plán. Kris Vallotton ve své knize Morální revoluce mluví o vášni a ukazuje, že sex je dar, který stojí za to dát. Připomíná nám, co znamená dávat pravou lásku a těšit se na sexuální intimitu.
Kris mluví o sexu upřímně. Zdůrazňuje, že napětí způsobené tím, že máme sexuální touhu dřív než bychom měli mít sex, nám dává šanci později dát něco, zač jsme museli bojovat. Něco hodnotného. Něco cenného. Píše takovým stylem, který v nás probouzí romantiky, ale zároveň nás povolává, abychom tuto mocnou vášeň zkrotili způsobem, který může podnítit novou revoluci. Jde o revoluci, jež může lidi osvobodit z vykořisťování a mýtu, že musíme následovat své vášně, a zároveň nás osvobozuje z cesty zranění a bolesti.
Kris nabízí pohled na to, jak být osvobozen ze zákonického názoru, že Bůh je nerudný stařec, který je proti veškeré radosti, a z mentality upjatých náboženských farizeů. Dává naději těm, kteří chtějí mít o svatební noci speciální dar pro svého životního partnera. Tato kniha také přináší naději těm, kdo trpí vinou a hanbou. Tady mluvíme o skutečné svobodě! Když vás Kristus osvobodí, jste skutečně svobodní.
Jako otec pěti dětí, který pro ně ze srdce chce to nejlepší v každé oblasti života, sexualitu nevyjímaje, tuto knihu nejenom vysoce doporučuji, ale každému ze svých dětí jeden výtisk dám.
Bob Lenz, mezinárodní řečník, autor Grace - For those who think they don't measure up
Podobenství o prstenu
Ukázka z knihy Morální revoluceJohnnyho budík zazvonil brzy. Začínal první den střední školy. Upřel kalný pohled na čas na budíku a povzdechl si. Léto roku 1967 oficiálně skončilo. Když šel asi dvě míle ke své nové škole, jeho mysl zaplavily otázky a srdce se mu plnilo nejistotou. Přemýšlel, jak ho jako nováčka přijmou, vždyť minulý rok byl na základce přece nejstarší. Bude oblíbený? Budou se mu starší studenti posmívat a dělat si z něj legraci?
Když procházel kolem klenotnictví na křižovatce Uličky osudu a Druhé ulice, byl náhle vyrušen ze svých myšlenek a skoro oslepen zábleskem slunečního světla, které se odrazilo od něčeho ve výkladní skříni. Zastavil se, aby si pořádně prohlédl, co to bylo. Odlesk vycházel od prstenu, který byl vystaven ve výloze. Vlastně ho ani nezajímal, přece jenom mu bylo čtrnáct. Ale nádhera prstenu mu vypálila obraz do očí a způsobila, že na okamžik zapomněl na své obavy.
Do školy dorazil akorát se zvoněním. Ustrašeně se svěšenou hlavou vstoupil do třídy a hledal volné místo někde vzadu. Jak den pokračoval, byl vděčný, že se setkal se všemi kamarády ze základky a že byli stejně vystrašení jako on.
Když odpoledne konečně dorazil domů, máma na něj už čekala na verandě, aby se zeptala, jaký byl jeho první den v nové škole.
„Přežil jsem,“ řekl. „Jen doufám, že to zítra bude lepší.“
„Bude,“ odpověděla s úsměvem.
Druhý den se zděsil, když se probudil a zjistil, že zaspal. Zachvácen panikou vyskočil z postele a rychle se snažil posbírat své věci. Předchozího dne sotva stihl vejít do školy se zvoněním i přesto, že vyrazil brzy. Přijít pozdě do hodiny druhý den školy nepřichází v úvahu, pomyslel si. Každý by na něj civěl a on by si přál umřít. Když vybíhal z domu, akorát zavolal: „Čau!“, a dveře se za ním zabouchly. Několik prvních bloků proběhl a pak zpomalil do rychlé chůze.
Když zahýbal do Uličky osudu, znovu ho oslepil odlesk na prstenu. Už šel ale tak pozdě, že neměl čas ho prozkoumat. Zvláštní bylo, že prsten nemohl dostat ze své představivosti, přestože mu zmizel z očí. To je ale divné, pomyslel si. Je to jako písnička, kterou nemůžeš dostat z hlavy.
Zvonění se ozvalo v okamžiku, kdy se škola objevila na dohled. Johnny několik posledních bloků běžel, takže do třídy vběhl úplně zadýchaný. Naštěstí několik dalších studentů přišlo těsně po něm, čímž zamaskovali jeho pozdní příchod. Johnny si znovu uvědomil, že není jediný, kdo si na střední zvyká. Když si sedal, všiml si, že se na něj jeden z jeho kamarádů šklebí, a hned se cítil lépe. Druhý den bude přese všechno v pohodě.
Uběhlo několik měsíců a listy začaly padat ze stromů, jak se léto střídalo s podzimem. Rána teď byla chladná, když Johnny chodil do školy. Jeho strachy se zklidnily, jakmile se dostal do zaběhlé rutiny. Místo toho se mu v hlavě usadila neodbytná touha dozvědět se víc o prstenu ve výkladní skříni klenotnictví, kolem kterého každý den procházel.
Jednoho odpoledne cestou domů už to nemohl déle vydržet. Sebral veškerou odvahu a vstoupil do obchodu. Když si prohlížel vnitřek obchodu, jaksi instinktivně cítil, že tam nepatří. Cítil se skoro provinile a tento pocit zesílil v okamžiku, kdy zahlédl staršího pána za pultem, jak na něj shlíží s pohrdáním.
„Mohu ti pomoci, chlapče?“
Johnny k němu nervózně přišel blíže. „Rád bych se podíval na tamten... tamten... ten osten... teda prsten ve výkladní skříni.“
„Který prsten myslíš, synku?“ otázal se povýšeně starý prodavač.
Johnny cítil, jak se mu na čele roní krůpěje potu, ale odvážně ukázal na prsten. „Ten přímo tamhle.“
„To je ženský zásnubní prsten,“ nevěřícně pronesl muž. „Co s ním budeš dělat, chlapče?“
„Jen se na něj potřebuji podívat,“ vyhrkl Johnny.
„Inu... dobrá,“ řekl stařík, zatímco odemykal bezpečnostní sklo a pod vousy si mumlal něco o „dětech“.
Konečně ho viděl. Zářil na podložce jako hvězda na temné noční obloze. Zdálo se, jako by vyzařoval průzračný jas, který lákal obdivovatele přijít blíže a zadívat se upřeněji. Johnny se hluboce zahleděl do diamantu a náhle se objevil obraz... byla tam... žena jeho snů! Jako by se vynořila z diamantu jako džin z lampy. Johnny nedůvěřivě zamrkal. Najednou se cítil plný života, každá buňka jeho těla se chvěla očekáváním. Byl hypnotizovaný. Byla o tolik krásnější, než jak si ji kdy představoval, nebo si ji představoval právě teď? Bylo to celé tak matoucí, protože mu připadala nesmírně skutečná. Cítil, že by se mohl natáhnout a dotknout se jí, což nevědomky udělal, a natáhl se po prstenu v prodavačově ruce.
„Co si myslíš, že děláš?“ vykřikl prodavač a ucukl rukou.
„Já... já... jen jsem... nechtěl jsem... jen jsem chtěl vidět...“ vykoktal Johnny a cítil se, jako kdyby ho právě probudili ze sna. Stále přemožen emocemi se najednou zastyděl před prodavačem, otočil se a vyběhl z klenotnictví a běžel celou cestu až domů do svého pokoje.
Když běžel domů, rozzlobeně si nadával, že se nechal vyvést z míry něčím tak nepravděpodobným. Co jsem to za blbečka! Co jsem dělal s ženským snubním prstenem? Co jsem si myslel? Co když mě nějaký kamarád viděl vybíhat z toho obchodu? Johnny, ty jsi ale hlupák! Ale navzdory všemu, co si myslel, obraz ženy jeho snů mu zůstal v mysli. Něco uvnitř mu říkalo, že nějak musí ten prsten získat.
Několik měsíců po tomto incidentu procházel Johnny kolem klenotnictví po druhé straně chodníku, aby ho prodavač neviděl. I přesto ho prsten nepřestával přitahovat, začal si tedy plánovat další výpravu do obchodu. Všiml si, že v pátek odpoledne v obchodě obvykle byla žena ve středních letech, která vypadala přátelsky. Jednoho mrazivého lednového pátečního odpoledne, kdy ledový vítr profukoval městem a Johnny byl promočený až na kost, i přes odpor větru otevřel těžké dveře a vstoupil do tepla obchodu. Stál tam a třásl se. Nevěděl, jestli to má na svědomí chlad nebo nervozita. Cítil se o něco lépe, když ho žena pozdravila s milým úsměvem.
„Dobrý den,“ řekla. „Mohu vám s něčím pomoci, pane?“
Vypadala upřímně a řekla mu „pane“, jako kdyby byl skutečný zákazník. Johnny udělal krok vpřed. „Dobrá, ano... ano, můžete,“ řekl co nejhlubším hlasem mohl. „Rád bych se podíval na tamten prsten ve výkladní skříni, ten zlatý snubní prsten s velkým diamantem. Je tamhle,“ ukázal.
Pozdvihla obočí. „Máte dobrý vkus. To musí být ale děvče.“
„Dívka? Jaká dívka?“
„Předpokládám, že chcete tento prsten dát nějaké speciální dívce.“
„Ano, samozřejmě, to chci!“ Odmlčel se. „Jen jsem se s ní ještě nesetkal,“ přiznal se.
„Chcete snad říct, že máte v plánu dát snubní prsten za 10 000 dolarů dívce na rande na slepo?“
Byl ohromený. 10 000 dolarů! Svatá dobroto, pomyslel si a snažil se tvářit, že na něj cena neudělala dojem.
„Ne! Ona není slepá. To skutečně ne. Co chci říct je, že... jsem s ní ještě nemluvil,“ vyhrkl.
V tu chvíli mu prodavačka ukazovala prsten na světle. Byl dokonce úžasnější, než jak si ho pamatoval. Když viděl nádheru diamantu, jeho zahanbení se vytrácelo.