iMOMENTUM

Co dělají synové?

Poznámky z kázání Paula Manwaringa
bethel.tv/watch/2115/things-sons-do-sunday-pm/2014/08/24

1. Musíme se naučit být v přítomnosti jeden druhého – tím se připravujeme na bytí v Boží přítomnosti. Musíme umět být přítomni jeden pro druhého, stejně jako být přítomni pro Boha.
2. Dnes už se prakticky všechno sežene přes internet – kromě společného prožitku Boží přítomnosti a kromě osobních vztahů tváří v tvář. A právě to dnes potřebujeme víc než kdykoli předtím.
3. Když vím, kdo jsem, ale nic na základě toho nedělám, popírám toho, kdo mi dal moji identitu. Když dělám bez toho, že bych věděl, kdo jsem, říkám Bohu: dělám to bez tebe. Potřebujeme obojí, být i dělat.

Co tedy dělají synové a dcery:

• Zaprvé objeví, že jsou synem / dcerou. Když člověk není synem, nemůže se stát otcem – ze synovství nikdy „neodmaturujeme“, i Ježíš je Syn navěky. Klíčem k nalézání otců je objevit v sobě syna. Kvalita otce neurčuje kvalitu syna (Ježíš je syn Davidův a David byl svého času i cizoložník a vrah). Když v sobě neobjevíš syna, každý otec tě zklame, protože každý dělá chyby. Nikdy nepřestaneme být syny / dcerami, to je základ. „Stal jsem se otcem, už nejsem syn,“ to je velký omyl.
• Synové přijímají skrze to, že zaujmou postavení/postoj synů (position themselves as sons).
• Synové slouží otcově vizi (a skrze to jsou povýšeni). Synové dělají otcům radost, to je biblické (Přs.10:1), k tomu jsme tady a žít jinak by byla skoro anarchie. Ale neděje se to skrze poslouchání příkazů, děje se to skrze žití vzájemného vztahu, skrze dělání věcí společně.
• Synové přijímají a učí se – jako mistr řemeslník, který se nepřestává dál učit.
• Synové ctí / žijí úctu a skrze ni získávají věčný život. Ctí rodiče i druhé lidi. Ježíš ctil Otce, ale ctil i nás, jeho smrt vyjadřovala, jak velikou cenu v jeho očích máme – a tím získal věčný život.
• Synové jsou ochotní nechat se vyslat (J 3:16) – Ježíš nešel na rozkaz nadřízeného, ale z toho nejčistšího vztahu lásky s Otcem a Duchem. Synové se nebojí, důvěřují rodičům, že je vyšlou na místo, které pro ně bude nejvhodnější (i když třeba ne nejpohodlnější).
• Synové nesou rodinné jméno a nesou ho s hrdostí.
• Synové si užívají společný čas s rodiči. I když už jsou dospělí a mají vlastní děti, stejně je těší být spolu s mámou a tátou a „dělat rodinu“. Tohle je potřeba pěstovat v přirozené oblasti, abychom se v tom rozvíjeli v té duchovní.
• Synové spravují zděděnou a darovanou milost (přízeň a tituly). Vědí kým jsou, ale také jsou si vědomi toho, že někdo zaplatil cenu, aby tím mohli být. Nespí na vavřínech, nemyslí si, že jsou víc než někdo jiný, ale spravují a rozhojňují své dědictví.
• Synové přikrývají chyby svých rodičů (jako Šém a Jefet přikryli Noeho), nevystavují je druhým. Mluví o rodině dobře, dělají si zásobu dobrých „příběhů“, aby měli co dobrého o rodině říkat. Království funguje na principu rodiny (family is the way of the Kingdom).
• Synové se starají o matky – dcery také, ale synové zvlášť. Ježíš svěřil Marii Janovi – skuteční synové vědí, jak pečovat o ženy (nejen o vlastní matku). Jedna z největších rolí otce je naučit své syny milovat jejich ženy.
• Synové dělají to, co vidí dělat Otce. Ježíš dělal věci, protože byl Syn – a to nebylo skutkaření!
• Synové ctí památku svých rodičů, aby ji předávali dalším pokolení.
• Synové si cení toho, co je před nimi, co se chystají udělat. Ježíš pro radost, která byla před ním, vytrpěl kříž – a přivedl tím mnoho synů do slávy.
• Synové kolem sebe šíří kulturu synovství (opak sirotka), kulturu přijetí za syny. Je rozdíl mezi tím, být zplozený potomek a být opravdu syn. Každý z nás potřebuje prožít přijetí za syna, začlenění do rodiny.
• Synové vědí, jak směrovat mladší sourozence k dobrým rozhodnutím a dobrému životu – a dělají to. Jsou prostředníky mezi rodiči a mladšími sourozenci. Mezi nebem a zemí, mezi Otcem a ztracenými…
• Synové vědí, kým jsou, proč tu jsou a kam jdou.
• Synové se dají poučit, nesnědli všechnu moudrost světa, ani to nepředstírají.
• Synové reprezentují Otce – Ježíš: Kdo viděl mě, viděl Otce.
• Synové rádi oslavují, jsou všude tam, kde je někdo ze sourozenců oslavovaný. Sirotci žárlí a cítí se nechtění, ale synové vědí, že i pro ně je tu hojnost přízně a požehnání, i když jejich chvíle přijde třeba až za rok.
• Synové bojují za rodinné hodnoty, za Boží právo a spravedlnost = za uzdravení rozbitých vztahů mezi Bohem a lidmi i mezi lidmi navzájem. Ježíš za to položil život.
• Synové jsou favorizovaní / oblíbenci, ale nejsou sobečtí. Oblíbence (favourites) nevychováte tím, že se všemi dětmi jednáte stejně, ale tím, že s každým jednáte podle jeho obdarování a podle období, ve kterém právě jsou. Tak mohou být všechny děti vašimi oblíbenci – mohou vědět, že jsou jedineční, milovaní, že jsou zdrojem vaší radosti – a že to není na úkor druhých, nýbrž pro požehnání druhých. Když vědí, že je tu pro ně neomezený zdroj přízně, nepotřebují se o ni lakotit.
• Synové vědí, že jsou přijatí, že jsou napojeni na otce, který jim rád dává dobré dary.
• Synové vědí, jak být milovaní – a jak milovat (Jan 17, Ježíš má Otcovu slávu a dal ji nám). Synové jsou si jisti v otcově lásce. Máme být známí právě láskou.
• Synové stojí o názory druhých, chtějí slyšet, co si druzí myslí, o nich samotných. Čím víc si je člověk jistý, tím je to snazší.
• Synové usilují o „víc“. Vědí, že je tu „víc“, i když to zatím ani není vidět, a vírou o to usilují. Mojžíš už toho s Bohem tolik prožil, a přesto žádal, aby směl vidět Boží slávu. Ježíš vykonal veliké věci, a přesto nám říká, že budeme dělat ještě větší věci, než jsme u něj viděli. Synové vedou své děti k tomu, aby šly dál a výš než oni.
• Synové rostou a zrají, Ježíš rostl na těle i v moudrosti. Synovství není dětinskost.
• Synové slouží – vědí, že jejich zdroje jsou tu pro dobro dalších lidí.

Nejvyšším povoláním je být synem / dcerou, který se stane i otcem / matkou.

• 29. prosinec 2014