Bylo toho opravdu hodně! Ale to, co teď budete číst se neomezuje jen na jedno konkrétní místo a jeden konkrétní čas. Je to svědectví o Boží dobrotě a lásce a je tu proto, že se má opakovat a ještě rozmnožit - úplně všude!
Začalo to "uličkou" (viz pozvánka na event Sejdeme se u Trpaslíka), do které šly i obě servírky, které pracují u Trpaslíka. Bůh se rozhodl, že jedné z nich projeví svoji lásku - do té chvíle o Bohu nic moc nevěděla. Když prošla uličkou, chtělo se jí plakat a nevěděla, co to je. Když potom uslyšela konkrétní události ze svého života, ptala se, jak o tom někdo může vědět. Bratr P., který s ní mluvil, jí vysvětloval, že mu to o ní prozradil Bůh, protože ji chce ukázat, jak moc ji miluje - plakala - Boží přítomnost na ni působila silně - říkala, že chce, aby jí Bůh projevil svoji lásku.
Později do hospody přišli kamarádi servírek, servírky jim začali vyprávět, co prožily. Bratrovi P. přišlo, že jeden z nich má něco s levým kolenem a zeptal se, co s ním má. Ten člověk byl úplně ohromený a říkal, že ho má zraněné a že ho bolí jen při sportu a ptal se, jak to ví. Byla u toho i ta servírka a říkala: "Vidíte, já jsem vám to říkala." Pak se za něj modlil. Po pár dnech ho bratr P. potkal na ulici a ptal se na koleno, nebolelo. Toto setkání vedlo k otázkám, kdy bratr P. mohl všem říct svědectví, co on prožil s Bohem a evangelium. Trochu mi to připomnělo příběh o setkání Ježíše se Samařankou u studny. Ostatní pak také chtěli vědět, co si o nich Bůh myslí a opravdu Bůh nezklamal a bratrovi P. přicházely konkrétní informace o životech dalších lidí. Zatím si to ponechal jako tajemství na další setkání.
Tak to byla neděle 7.2.2015. Ještě je potřeba zmínit, že ti, kdo prošli uličkou zažívali velikou radost, někteří se i skáceli na dřevěnou podlahu hostince, ale bylo jim moc dobře. Modlili jsme se, aby tam po nás něco zůstalo - stopa po tom, že Bůh je s námi - nejlépe Jeho přítomnost. V pondělí 8.2.2015 se Bůh rozhodl pokračovat. Bratr P. se setkal s majitelem hostince a povídali si o tom, co se v neděli v jeho podniku dělo. Mezitím se všechno dozvěděl od servírek a stihl to říct ještě dalším svým známým, servírky také volaly několika známým a příbuzným, aby jim řekly, co v neděli prožily.
Později večer se bratr P. vracel s manželkou autem kolem hostince a viděl, že tam jsou dvě sanitky. Měl dojem, že má zastavit a jít se podívat, co se tam děje. Nakukovali oknem a viděli, jak na místě, kde v neděli probíhala "ulička" leží člověk a směje se, kolem něj byli čtyři záchranáři a měřili mu tlak. Ostatní hosté se také usmívali. V úterý potom se bratr P. ptal hostinského, co se tam dělo. Dozvěděl se, že jeden host, který, jak hostinský tvrdil, nebyl opilý, se najednou skácel a chvíli byl v bezvědomí, zavolali tedy sanitku, když se probral, tak se smál a lékaři nezjistili, že by mu cokoliv scházelo.
Může se to zdát jako náhoda, jen tak dál, chceme víc takových náhod!!!
Andrea Lexová, KCP