Jmenuji se Václav Kartouz. Do místního sboru chodím již přes 20 let. Pána Ježíše znám stejnou dobu. Náš Pán Ježíš dovede úžasné věci, ale hlavně uzdravovat, vyslýchat naše prosby a modlitby nejen jednotlivců, ale i společné modlitby a přímluvy. Boží uzdravení přichází někdy rychle a někdy pomaleji a tak tomu k bylo i u mě. Jednoho listopadového dne jsem se opravdu nemohl postavit na nohy, zvláště na levou. Bolest a nepohyblivost byla nesnesitelná, musel jsem při chůzi před sebou tlačit židli nebo se silně opírat o zábradlí či hůl, často jsem seděl a velmi špatně a pomalu jsem chodil – spíše se šoural. Řekl jsem si, že to takhle dál nejde, křičel jsem k Pánu Bohu, aby mi pomohl, že musím chodit a trochu i sportovat, ale přicházela jen částečná úleva – bolesti zad a kyčle přetrvávaly, i když jsem se mohl do jisté míry hýbat. Přišla neděle, čas pravidelného shromáždění ve sboru. Po kázání byla výzva k modlitbám za uzdravení a jiné problémy. Došoural jsem se pomalu dopředu, musel jsem si však kvůli ukrutné bolesti sednout na židli, bratři a sestry mě při pohledu na můj vzhled a výraz v obličeji k tomu přímo donutili. Potom přišly kolektivní modlitby za mé nohy, záda a kyčle. Po návratu domů došlo k dalšímu částečnému zlepšení mého stavu. Během následujícího týdne docházelo k dalšímu zlepšení, Pán pracoval na uzdravení celého mého těla. Přišla sobota – 6. den od shromáždění – u souseda se konal plánovaný turnaj ve stolním tenise. Ještě ráno jsem netušil, že budu tak fit, že budu schopen hrát a běhat kolem stolu. Pán Ježíš uzdravil mé nohy tak dokonale, že moje družstvo z osmi zúčastněných skončilo na 3. místě, ačkoliv jsme s „parťákem“ spolu nikdy netrénovali, ani nehráli. Odpoledne jsem ještě absolvoval cestu do Mělníka na předávání plaket za dárcovství krve.
Dnes už můžu hrát i amatérsky volejbal. Pravidelně každé pondělí hraji stolní tenis a v úterý volejbal a to je práce našeho Pána. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se za mě ve sboru modlili. Pán je úžasný!